Lednová HP výzva

Mobil

Harry už byl zoufalý. Ať procházel kouzelnickým Londýnem jak chtěl, nenapadalo ho vůbec nic, co by panu Weasleymu mohl dát k narozeninám. Ne, vlastně ne, opravil se v duchu. Napadla ho už spousta věcí, jedna větší pitomost než druhá. Bohužel nic použitelného.

„Sakra práce!" Vylezl už z patnáctého obchodu, opět s prázdnou.

Rozhodl se, že pro dnešek už to stačilo. A že tohle sám nezvládne. Přemístil se.

Když pod nohama opět cítil pevnou zem, ulevilo se mu. Přemisťování nenáviděl a používal jej jen v opravdu nutných případech, kdy nemohl použít koště, krb ani mudlovskou hromadnou dopravu. Ano, dokonce i zatuchlý a pomalý autobus plný upocených lidí, kteří se na sebe mačkají jako sardinky, měl radši než přemisťování. Nezáleželo na tom, jak dlouho se už dokázal přemisťovat, pořád mu to vždycky připadalo, jako by mu někdo udělal na žaludku uzel jako na pytli na odpadky a pak se ho pokusil i vyhodit.

„Ginn, jsem doma," zavolal, sotva si v předsíni sundal kabát.

„Ahoj! Tak cos pořídil? Nenapínej mě," ozvala se z obýváku nedočkavá Ginny.

Nasucho polkl a došel až do místnosti, kde si k ní přisedl na pohovku.

„Notak, já to taťkovi neřeknu," ujistila jej v domění, že se Harry zdráhá odpovědět kvůli obavě, že ona zkazí otci překvapení.

„Ono není co říct," zamumlal nešťastně. Už zřetelněji pak dodal: „Nic pro něj nemám."

Z Ginnyina výrazu nebylo možné s jistotou poznat, jestli je naštvaná, nebo pobavená. Větší smysl by dávalo to první, Harrymu však kdovíproč připadalo, že to není ta správná odpověď.

„Teda ty jsi zeť k pohledání," poznamenala.

„Prošel jsem snad celý kouzelnický Londýn," namítl Harry. „A stejně jsem nic nenašel."

„Hm... A co něco mudlovskýho?" nadhodila Ginny. „Já se v tom nevyznám, ale tys přece vyrůstal u mudlů. A víš, jak je to s taťkou." Pobavená. Správná odpověď byla zcela jistě pobavená.

„Jsi skvělá, lásko!" Harry odběhl do předsíně a když se za pár vteřin vrátil, znovu na sobě měl kabát. Než se Ginny stačila zeptat, kam jde, políbil ji a zmizel v krbu.

Měl nápad.

Z krbu vypadl do něčeho, co připomínalo obyčejnou stavební buňku, nebýt právě zmíněného krbu a jedné staré shrbené čarodějky, která vyměňovala galeony za libry, uvnitř. Kouzelníci z celé Británie věděli, že se jedná o krbovou spojku mezi jejich a mudlovským světem.

Nedaleko odtud byla ulice plná obchodů a krámků všeho druhua právě tam měl mladík namířeno.

„Zdravím."

Odpověděl na znuděný pozdrav obsluhy v prodejně elektra a vydal se k regálu. Zanedlouho však zjistil, že sice možná vyrůstal mezi mudly, ale ani tak vůbec neví, co tu vlastně hledá.

„Pane?" oslovil proto prodavače. „Mohl byste mi poradit?"

„S čím přesně?" Tohle na návštěvách mudlovského světa miloval – znuděné lidi, které svou přítomností div ne obtěžoval. Žádné rozjásané kouzelníky bažící po tom, aby mohli posloužit Chlapci-který-přežil.

„Sháním mobil pro tchána. Co nejlepší," dodal. Za to všechno, co pro něj pan Weasley se ženou udělali, jim vždycky dával jen ty nejlepší dárky. Měl je rád skoro jako rodiče.

Prodavač nad tou poznámkou protočil oči: „Co třeba tenhle?"

Byl pěkný, ale to bylo všechno, co o něm Harry mohl říct, a byl tak opravdu rád, když prodavač pokračoval.

„Nokia 3310, novinka. Je oblíbený, ale pokud váš tchán není úplně technický typ, bude mít možná na pár dní co dělat, než se s tím naučí."

Harry se v duchu ušklíbl. Pan Weasley je technický typ až až, a že mobil nejspíš nikdy neviděl ani z dálky, to prodavače zajímat nemusí.

„Beru ho."

A protože Harry o technologiích sice něco málo věděl, ale sám mobil nikdy neměl, nechal se od prodavače proškolit, co se základních funkcí týče. Když mu pak předal patřičný obnos a odebral se k odchodu, nemohl se ubránit pocitu, že prodavače skutečně potěšilo, že se už konečně může vrátit k nicnedělání.

O tři dny později se v Doupěti na oslavu Arthurových padesátin sešel celý rozsáhlý klan Weasleyovců a v domě nebylo k hnutí.

„Všechno nejlepší, pane Weasley," popřál oslavenci konečně i Harry a nemohl se dočkat, až přijde na řadu i rozbalování dárků.

„Teď sleduj," pošeptal Harry s úšklebkem Hermioně, když pan Weasley otevřel krabičku s dárkem od něj. Další slova byla určená obdarovanému: „To je mobil. Mudlovské komunikační zařízení. Můžete se tím spojit s kýmkoli, kdo vám řekl své telefonní číslo."

„Fascinující," vydechl Artur a Hermiona se tiše zasmála, tak, aby ji nezaslechl.

Po nějaké chvíli se k Harrymu, panu Weasleymu a Nokii přidala i ona.

„Mám stejný," poznamenala jen tak mimochodem.

„Fakt? A vysvětlila bys panu Weasleymu co a jak?" Ztišil hlas do šepotu: „Já ten mobil viděl prvně před třemi dny, taky z toho nejsem zrovna chytrej."

Hermiona se usmála: „Jasně. Můžu, pane Weasley?"

Z povzdálí je spokojeně pozorovala Ginny.

„...a tohle je Had – sbíráte čtverečky a nesmíte..."

„Vypadá to, žes vybral dobře," usmála se zrzka na manžela, který si zrovna sedl na gauč vedle ní. „Taťka úplně září," poznamenala. „Myslím, že bys mi teď třeba mohl vysvětlit, co to u Merlina vlastně dostal."

-

Psát o technologiích z doby, kdy jste ještě nebyli ani na světě, není dobrej nápad. Tímto děkuji @Wertscha za... konzultaci ohledně historické správnosti? :D