Lednová HP výzva

Vánoce (Wolfstar)

„Siriusi, proboha," zhrozil se Remus, když odlepil pohled od lineckého, které právě vykrajoval, a podíval se na přítele, „co to děláš?"

„Rumový kuličky, jak jsi chtěl."

„Ale toho rumu tam patří dvě lžíce," zamračil se vlkodlak a na důkaz svých slov přešel ke kuchařce, která vedle Siriuse, očividně zcela zbytečně, ležela, a ukázal na příslušný řádek prstem. „Ne půl lahve."

„Ups." Muž se zatvářil provinile, ale Remus už jej znal příliš dlouho, než aby mu to věřil „Tak budou trochu silnější, no. Aspoň budou opravdu šťastný a veselý," zazubil se nakonec, a aby se Náměsíčník přestal mračit, věnoval mu láskyplný polibek.

„Merline," zahučel o týden později, na Štědrý den ráno, Remus. „Myslel jsem, že nic horšího než tvoje kuchařský umění už mě do Vánoc nepotká. Jak naivní jsem byl."

„No dovol!" ohradil se Tichošlápek a učinil další marný pokus o rozmotání světýlek. „To ne já, to tenhle debilní krám!" Čím déle se řetěz snažil rozmotat, tím víc se do něj zamotával i on sám. „Prosím, Remusi... nemůžu na ten stromek ty světýlka prostě vyčarovat jako normální kouzelník?"

„Nemůžeš," potvrdil jeho slova Remus. Sice se totiž tvářil nanejvýš otráveně, ve skutečnosti se ovšem dobře bavil.

„Tak mi aspoň pojď pomoct, Remusku, prosím."

Lupin ještě chvíli sledoval boj světýlka versus Sirius z křesla, než se slitoval a šel přítele vysvobodit. Neodolal ovšem, aby si nerýpnul: „Dvanáct let s mozkomory tě nezlomilo, ale stačilo dvacet minut zdobení stromečku."

„Možná, že kdybychom měli stromeček a ne," podíval se na borovici přes půl pokoje, jež se hvězdou na špici zapírala o strop, „strom jako kráva, šel by i nazdobit."

„Ale nebyl by tak hezký."

„Skoro jako já."

Remus vyprskl smíchy: „Stejný jako ve škole."

„A proto mě tak miluješ."