Lednová HP výzva

Rtěnka (Drarry)

„Ahoj!" zavolal, sotva v předsíni odložil kabát, a už se těšil, jak se stulí ke svému blonďákovi a budou spolu zírat na televizi, kterou si Draco kupodivu velmi oblíbil.

„Ahoj," odpověděl mu přítel z obýváku, a tak se tam vydal taky. Sotva ale překročil práh...

„Pottere!" Blonďák se na Harryho podíval, vykulil oči a vyskočil ze sedačky jako čertík z krabičky.

Křičel. Ne. On nekřičel. On přímo ječel. Stál před gaučem a ječel Harrymu do obličeje.

„Ano, lásko?" svraštil obočí Harry.

„Jak se opovažuješ!" soptil blonďák, jindy dokonale mléčnou pleť posetou rudými skvrnami vzteku. „Jak můžeš.... Jak mi teď můžeš říct 'lásko'?! Teď."

„A proč bych ti tak říkat neměl?" nechápal Harry. „Proč ne teď?" A proč Draco najednou vztekle zatínal ruce v pěst, když ještě pozdrav zněl naprosto normálně? Co se tady teď dělo?

„Tak ty se ještě ptáš?!"

„Noo...." Harry si bezradně odkašlal, a to byla pro Draca poslední kapka.

„Au!" vyhrkl Harry, jak mu na tváři přistála Malfoyova dlaň. „Co to děláš?!"

„JÁ co dělám? Já?! Co děláš ty? A s jakou courou?"

„Draco..." Copak zešílel?

„Tak čí je ta rtěnka?!"

„Rtěnka?" Potter zcela nefalšovaně nic nechápal. Najednou mu to ale došlo, v očích problesklo pochopení. Sáhnul si na tvář – na tu druhou než do které jej Draco uhodil – a opravdu. Rtěnka. „Ah," úlevně vydechl. „Ta je Hermionina," usmál se, zatímco se pokusil skvrnu setřít.

Draca to ale neuklidnilo, naopak: „Grangerová?! Ty se mi taháš s Grangerovou?" Už zněl spíš ublíženě než vztekle, a to bylo snad ještě horší. Ale vždyť Harry nic neprovedl!

„Co? Ne! Panebože, Draco! Uklidni se!" Harry jej chytil za zápěstí a přinutil ho, aby se posadil. „Tak. A teď poslouchej." Celá ta situace, to, že Draco žárlí na Hermionu, by mu nejspíš připadala úsměvná, kdyby blonďák nevypadal jako někdo, kdo se chystá zhroutit, a kdyby jej nefackoval. „Sehnal jsem Hermioně jedno důležitý povolení a Hermiona mi samou radostí dala pusu. Na tvář, vidíš?" Ukázal na rozmazanou šmouhu na svém líčku. „Nic, vůbec nic v tom nebylo."

I když se Draco pořád tvářil naštvaně, bylo vidět, že mu věří, a že zase pomalu roztává. Prostě mu to jen musí dát sežrat, od toho je přece Malfoy.

„Řekl bych, že trochu moc žárlíš, Dráčku," usmál se Harry a zlehka blonďáka políbil.

-

Tak s tímhle opět nejsem vůbec spokojená, ale lepší už to nebude. :/