Lednová HP výzva

Stalker

Od toho, co skončila válka, neměl klid. Kdykoli vyšel na ulici, neustále na něj někdo zíral a pokřikoval. Pozornost nikdy nijak zvlášť nemiloval, nicméně ještě před rokem, když byl pouhým Chlapcem-který-přežil, dalo se to snést. Když se však stal Chlapcem-který-zvítězil, začala jeho noční můra

Tedy... Jiní by to možná nazvali snem, jelikož se najednou téměř stály fronty na jeho postel, ale Harry měl pocit, že takhle se nedá žít déle než týden. Prvních asi osm dní se doslova nezastavil, jak mu všichni chtěli děkovat, předávat ceny anebo třeba jen prohodit pár slov se Zachráncem. A právě těch osm dní si to všechno dokázal docela užívat, i když některé jeho fanynky byly opravdu neodbytné. Po osmi měsících už to však ztratilo svůj půvab a on vážně uvažoval, jestli by nemohl jen tak zmizet. Puf! a byl by pryč.

Především Carl, jeho nejneodbytnější stalker, jej už vážně doháněl k šílenství. To on byl v čele nejšílenější skupiny. Lidé z jeho okruhu – tak je Harry v duchu nazýval, plně si vědom toho, že to zní, jako by ten člověk měl vlastní armádu Smrtijedů – si u mudlovských tatérů nechávali na různé části těla tetovat blesky nebo Harryho kulaté brýle a pak mu posílali jejich snímky. Denně mu do okna narazilo přibližně deset sov nesoucích právě takovou fotku, nabídku k sňatku nebo jen nezávaznému sexu. Ony dopisy se obvykle v jednom shodovaly – ať už je psala sotva dospělá dívka. nebo muž ve středních letech (ano, rozmanitost nápadníků byla veliká), obvykle měly dost katastrofální vyjadřování a ještě horší pravopis. Už je házel do koše, aniž by je vůbec četl.

Až na tenhle vzkaz...

Znáte Českou republiku? Krásná malá země uprostřed Evropy, ideální místo, kam zmizet, když máte všech plné zuby. Přemýšlejte o tom.
S.

A Harry přemýšlel.