Odpouštět je lidské :3

511 27 3
                                    

Pohled Claire: 

Chtěla jsem s ním dokoukat ten hokej, ale řekl mi, že mu volal kamarád, ať za ním přijde. 

Tak jsme se rozloučili a Jimmy odešel. 

Měla jsem hlavu úplně plnou myšlenek, na to, jak to dopadne u Juse, kdežto v tom někdo zazvonil.....

Kdo to ale sakra mohl zvonit ? Jus říkal ať pak přijdu já k němu a ne on ke mně... Leda, že by si tu Jimmy něco zapomněl, ale ten má přece klíče. Divný. Mám vlastně vůbec otvírat ? Co když je tam nějakej mafián nebo něco takovýho...

Nakonec jsem sebrala všechnu svou zbylou odvahu a došla otevřít ! 

A dobře jsem udělala. 

Amanda. Byla to Amanda.

Sice jsme se pohádali, ale tentokrát nevypadala naštvaná. Ba naopak, usmívala se jak sluníčko na hnoji a pak udělala puppy face, kterým pravděpodobně chtěla naznačit, jestli jí pustim dovnitř.

"Ahoj, pojď dál." prolomila jsem ticho. 

"Ahoj, díky." 

Sedly jsme si spolu do obýváku. 

"No, já nevím jak mám začít..." začala konverzaci Amanda. 

Kývla jsem aby pokračovala. 

"Charlieho už dneska pustěj z nemocnice a ja v pořádku a no víš já.... Chtěla jsem se ti omluvit. Chovala jsem se jako histerka, tys za to vůbec nemohla a .." sypala na mě stále se zvyšující se rychlostí. 

"Jo já to chápu." přerušila jsem jí pro jistotu dřív, než jí nebude stačit dech.

"Odpustíš mi ? " "Ovšem, že ti odpustím." 

Následovalo přátelský objetí. 

"Ježis, to je hodin ! " uvědomila jsem si, že jsem v tom zmatku málem zapomněla na Justina.

"Tak já už půjdu, stejně jsem mamce slíbila že budu doma včas." 

Ještě mě objala a šla. 

Já jen popadla kabelku, hodila do ní mobil a vzala si klíče.

Zamkla jsem a vyrazila k Justinovi.

Pohled Justina:

Claire by tu měla co nevidět být. 

Sedl jsem si na gauč a vzal si s sebou tu kytici růží, kterou jsem jí koupil. Ještě jsem si skočil pro kytaru....

Po několika minutách už jsem slyšel zvonek. 

Došel jsem jí otevřít.

"Justine, já jsem tak ráda, že ti můžu vysvětlit jak to bylo...." vysypala na mě neuvěřitelnou rychlostí.

"Shhhh." přerušil jsem ji. Vtáhl jsem ji do objetí a políbil ji do vlasů. "Vždyť já vím. " pokračoval jsem ve snaze jí uklidnit. "Vím, že to nebylo tak, jak to vypadalo." 

Následoval dlouhej, vášnivej polibek, kterej skončil až ve chvíli, kdy nám došel dech.

Potom jsem jí popadl a jako princeznu odnesl na gauč.

Dal jsem jí tu kytici a popadl kytaru a spustil ...

(puste si písničku na boku :)

Asi v polovině písničky jí začaly po tvářích téct slzy. 

Up !Kde žijí příběhy. Začni objevovat