V minulé části:
Pohled Justina:
Musím něco vymyslet, takhle už to dál nejde...
Trvalo mi to asi deset minut....
Mám nápad !
Je to sice geniální, ale bude mě to něco stát...
Bude mě to stát spoustu trpělivosti a snahy, ale když to vyjde, budu ten nejšťastnější člověk na světě.
Změním se vzhledem i duší.
A můj plán ?
1) Přihlásit se na školu, kam chodí Claire jako nový žák
2) projít přijímací zkouškou
3) sehnat si brýle
4) sehnat si neznačkové oblečení a NORMÁLNÍ auto (sbohem lambo..:/)
5) změnit vlasy
6) vypadat k nepoznání
7) spřátelit se s Claire
8) zaujmout ji
9) dostat zpátky
10) žít spolu šťastně až do smrti
Vypadá to jednoduše a trochu jako pohádka, ale věřte, že to jednoduché nebude, Claire totiž umí být velice komplikovaná dívka.
Doufám, že se mi všech deset bodů podaří splnit, kde ale začít ?
Po několika minutách dumání jsem popadl telefon a vytočil číslo na ředitelku školy, kam chodí Claire.
Odkašlal jsem si, změnil ton hlasu a spustil. "Dobrý den, mluvím s ředitelkou Stratford High School ? " "Ano, co máte na srdci ? A kdo volá ? " "Jsem Derek Malette,chtěl bych na vaší školu přihlásit mého syna Jasona. " "Ovšem, to nebude problém a do prvního ročníku ? " "Ne do druhého, on musel na předešlé škole ukončit studium, protože ho šikanovali spolužáci, víte ? " "To je mi líto pane, ale ujišťuji vás, že na naší škole šikana nikdy nebyla, není a ani nebude." "To rád slyším, tak na kdy si dáme schůzku ? Chtělo by to co nejdříve ? " "Zítra dopoledne, řekněme tak v deset, hodí se ? " "Ano skvěle." "Tak zítra a vezměte s sebou syna. " "Dobře děkuji, nashle." "Rádo se stalo, nashle."
Položil jsem telefon a měl jsem radost. Teď už mi postačí jen sehnat tátu a jít na schůzku.
Zrušil jsem si na zítra natáčení klipu, s výmluvou na bolest břicha a zavolal dědovi.
"Ahoj dědo, mohl bych přijet ? " "Ovšem že mohl Justine, rád tě uvidím, a kdy bys chtěl přijet ? " " No nejlíp, hned, můžu. " "Ovšem, že můžeš, už se na tebe těším."
Doběhl jsem si pro klíče, nastartoval auto a uháněl směr děda.
Děda mě samozřejmě přivítal s otevřenou náručí a pozval mě dál. Sedli jsme si v obýváku. Řekl jsem mu všechno o Claire a mojem plánu, vylíčil mu všechny své emoce a v neposlední řadě jsem ho ukecal, aby mi zítra v deset hrál dědu. Tátu mi dělat nemohl, ale jsem přesvědčený o tom, že to, že táta má moc práce, tak přijel děda, mi ta říďa uzná.
Dohodli jsme se, že ho ráno v devět vyzvednu, abychom na tu desátou byli ve škole.
Byl jsem happy jak dva grepy, ale samořejmě nervozita pracovala, kdyby to prasklo, tak se to asi dozví celej svět.
