I'm So Sorry

6 Part

Ráno jsem se probudila ležící nohama v sešitech a hlavu jsem měla položenou na knížce kterou jsem měla přečíst. Dočtu jí jindy, horší je že jsem líná si to učení uklidit do batohu. Líňe jsem se dobelhala do mé koupelny a cákla jsem si na obličej studenou vosu, tak jsem si myslela že mě to probudí se bohužel nestalo. Zůstala jsem civět na malou dívku s rozcuchanýma vlasama, unavenýma očima a tmavýma kruhama pod něma. Někdy když se koukám na svůj odraz v zrcadle, říkám si že bych mohla být hezčí. Není lehký si na sebe patlat tunu makeupu když na to nemáte čas a nemáte nervy na to schánět drahé kousky a pak si z toho ještě udělat dvě nerozdílné linky. Takže jsem si s povzdechnutím jen upravila vlasy do jednoduchého culíku a řasenku jako vždy jen projela lehce řasama. Nakonec jsem se přemohla a přeci jenom ty sešity uklidila do tažky, to mě dotáhlo si jako třešničku na dortu vzít nějaké pěkné oblečení. Aby jsem si aspoň něčím zlepšila náladu. „broučku... Vztávej“ řekla potichu máma a pootevřela dveře od pokoje, nakoukla do postele a zkroutila obočí když mě v ní neviděla. „tady“ řekla jsem s lehkým úsměvem. „ty jsi vztala bez mé pomoci?“ zeptala se nevěřícně a vykulila na mě oči. „jo vzbudila jsem se a nemohla už usnout“ mikla jsem rameny a máma na to jen kývla. „tak já tě nebudu rušit. Jo a... Sluší ti to“ zašeptala a mrkla na mě jedním okem. Měla jsem na sobě červenou  sukni a krémové tílko.

Hned co máma zavřela dveře začala jsem přemýšlet nad lodičkama které bych si k tomu mohla vzít. Neměla jsem jich hodně ale spíš byl problém mezi barvama. Měla jsem tu jedny bílé s vysokým podpatkem, jedny krémové taky s podpatkem, rudé s podpatkem, no a potom ještě černé balerýnky. Nakonec jsem si vybrala ty balerýnky protože nevím jak dlouho bych vidržela v podpatkách. Máma má pro tenhle styl bot šmrnc a dokáže to krásné všechno ladit do sebe aby vypadala krásně. No a to nemluvme o tom že je nosí denodenně takže si zvykla. Za to já radči něco sportovního, tenisky, conversky i kotníkové boty s kožíškem. Hodila jsem si na záda tažku a vyšla jsem z pokoje do kuchyně, normálně nesnídám protože jsem na to zvyklá. Když jsem byla malá ve školce mě nutili jíst po spaní, ale já nikdy hlad takhle brzo ráno nemám. „chceš snídani?“ zeptala se mě máma u linldy, zrovna balila tátovi do práce snačinu. Protože tu podle mámi nemůžu zůstávat sama, ona kádé pondělí a úterý zůstává a táta jezdí do práce denodenně s vyjímkama nějakých dnů. „nechci díky“ odpověděla jsem a jen jí přes rameno nakoukla co balí do sáčku tátovi, housku ze sýrem a zeleninou, jako vždycky. „tak já půjdu a pozdravuj ode mě taťku“ řekla jsem a v chodbě jsem si nazula boty. „měj se. A dávej ve škole pozor“ řekla a dala zabalenou snačinu tátovi do jeho cestovního batohu. Vyšla jsem z domu a hned mě ovanul příjemný vzduch tepla a světla. Miluju konce Jara, jsou to takové ty přelomi mezi studeným a teplím větrem. Něco ani ne moc teplého ale ani nám z toho nenaskočí husí kůže. I když se mění období a začíná všechno kvést, to je taky důsledem toho že nikam nejezdíme ani o prázdninách. Máma má silnou alergii na lipový pil. Nezávidím jí to.