I'm So Sorry

16 Part

Potichu jsem otevřela dveře a vyzula si boty, vyšlapala jsem schody a rychle se zamčela v pokoji. Jakoby jsem nebyla v celým domě sama. „ahoj“ ozvalo se za mnou a já nadskočila leknutím. „a-ahoj“ řekla jsem zklesle a zároveň naštvaně. „Nell já, si potřebuju si. Potřebuju promluvit o tom včerejšku“ vylezlo z něj ale já kývla na nesouhlas. „nemáme o čem mluvit Liame“ mikla jsem rameny a obešla ho. „Nell byla to chyba a byl jsem opilej a... A miluju tě“ řekl a rozmáchl rukama do vzduchu. Už měl slzy na krajíčku a já se uvnitř sebe zlomila. A i když on podváděl mě a já podledla jeho, držela jsem jazyk za zuby a odpustila mu. Kývla jsem a obejmula ho, na to jediný jsem se zmohla. Celej zbitek dne jsme byli spolu a jen leželi v postely, koukali jsme na filmy a vypadalo to že jsme oba šťastní. Ale já jsem byla myslí někde úplně jinde, byla jsem u věty „miluju Liama?“ a nedokázala jsem si odpovědět správně. Protože se to všechno posralo a já se ztrácím. „už budu muset jít, je 9 hodin“ jen jsem na to kývla a šla jsem ho doprovodit ke dveřím. „takže už je všechno v pohodě? Jalo před tím?“ zeptal se a nazul si boty. „asi. Asi jo“ odpověděla jsem nejistě a podívala se do země. „tak ahoj, miluju tě“ řekl a políbil mě, „jo“ řekla jsem potichu a rychle zabouchla dveře. Konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout a vybrečet, z kuchyně Jsem vzala veškerý sladkosti a všechny si je donesla do postele. Zapla jsem si Upíří Deníky a na chvíli nic nedělala. Zítra je čtvrtek ale mně se  vůbec nikam nechce. Dokonce se mi ani nechce jet s Liamem v jednom autě. Při pohledu na televizi kde se rozuzlil dokonalý román o dívce a dvouch bratrech kteří jsou zároveň upíři jsem si vzpomňela na chvíle kdy jsme spolu s Liamem začali chodit a neustále nás tyhle romány braly. Vždycky jsme se domluvili a přespávali u druhého a celou dobu jsme se koukali na upíří deníky. Potom se ale Liam vzhledem k věku odtrhl od těhlech "slaďáren" a začal se více scházet s klukama, vlastně jsem je potom taky začala brát jako druhou rodinu. Histericky jsem se rozbrečela do ticha a tmy, v tuhle chvíli mi to ale bylo příjemný. Nikdo mě neruší a já si můžu dělat co chci. Naštvaně jsem hodila s polštářem na podlahu a zapištěla, jop. Přesně tohle teťka potřebuju, vyřvat se a se vším házet. Najednou mě do hlavy kopl špatnej nápad, „nikdo tu není, ale když si seženu alkohol určitě se zabavím“ vyletěla jsem z pokoje do kuchyně a rozrazila jsem lednici. Vzala jsem si z tátovy zásoby vodky a otevřela jí. Bylo mi ukradený že mi to nechutná a že mi to ani nepomůže, prostě usem všechno hodila za hlavu a opila se.