I'm So Sorry

9 Part

„Nell neřeš jí už, prostě jí přeskočilo“ uklidňovala mě Sili cestou ke skříňkám. „co řeknu mamce?“ zeptala jsem se a podívala jsem se na ní, „nehroť to“ řekla a otevřela. Svojí skříňku. „máš pravdu. Nebudu do řešit a budu se na tu čejinu líp učit“ řekla jsem a usmála se mému výplodu fantazie. Nikdy jsem se na školu neučila a dobré známky nevím jak tvořím. Hodila jsem si nepotřebné věci do skříňky a se Sili po boku jsem se rozešla ven z budovy. Jako vždy stál na parkovišti černý Range Rower s partou kouřících kluků. „tak já jdu“ řekla Sili a rozešla se jiným směrem než já „jojo a užij si to s Killem“ mrkla jsem na ní a rozešla se k partě tech idiotů. „čau kluci“ pozdravila jako vždy jen Niala a Louise, Harry jen na chvíli zvedl pohled od mobilu a cigarety na mě ale pak ho zase vrátil. „ahoj brouku“ po dlouhé době jsem dala Liamovi pusu a propletla si s ním ruce. Jen tak jsme tam pár minut stáli a bavili se o něčem dokud Louis neoznámil že potřebuje odvoz k jeho holce. „no to je super, starosti s holkou máš ale aby sis udělala vlastní řidičát to se ti už nechce“ řekl celkem naštvaně Liam, „jsem moc vypatlanej na to abych si udělal řidičák“ řekl a zasmál se. Pomalu jsme tedy všichni nastoupili do auta a jeli prvně vyhodit Louise na jeho adresu a potom vyhodili mě. „máš dneska čas?“ zeptal se mě Liam. Celkem mě mrzelo že na něj teť nemám čas, ale nemůžu mít ve škole špatný známky a obrátit si proti sobě rodiče. „ne promiň lásko. Miluju tě“ dala jsem mu pusu a rozešla se k domu. Nechci ho od sebe odstrkovat protože je to  hnusný ale nemám žádný čas na úžívání si v barech a nebo v postely. „dlouho jsem tady neviděla Liama kdy se zase staví?“ vybafla na mě máma s vařečkou, „teťka nemám čas“ řekla jsem utahaně a vzala jí vařečku z ruky, miluju když dělá těsto na bábovku a jájí ho můžu ujídat. „dělám bábovku tak ne že mi to všechno sníš dřív než to strčím do trouby“ zasmála se máma a nalila těsto do formy. „no nic. Jájdu dočíst ten čtenářák“ řekla jsem a vyrazila do mého pokoje. Lehla jsem si do postele ale tu knížku se mi nechtělo číst, a nevím stolek na kterým ležela byl ode mě hrozně daleko a já se nechtěla zvedat z té pohodlé polohy. Takže jsem tam zůstala ležet a v trvalích intervalech si oddechovala jako kdyby jsem spala. Jenže u mě není zas až tak lehké usnout.