I'm So Sorry

17 Part

Ráno jsem se probudila na gauči v obýváku, když jsem si uvědomila že je škola rychle jsem vystřelila do sedu. Moje hlava v tu chvíli explodovala a já myslela že umřu, zabořila jsem teda hlavu zpátky a potichu zaklela „sakra“. Po chvilce "odpočinku" jsem se šnečím pohybem dostala do koupelny a tam rovnou zapila prášek proti bolesti. „to máš za to že děláš kraviny“ pokárala mě moje mysl. Fakt nevím co jsem si myslela když jsem to vypila, že mi to pomůže?! Pfff. Už jsem na nic neměla náladu, dokonce ani spát se mi nechtělo. Prostě jsem jenom ležela a koukala do stropu dokud se domem berozezněl zvonek, pomalu jsem šla odevřít ale pak jsem si to chtěla rozmyslet. „ahoj lásko. Nejdeš do školy?“ řekl Liam a celou si mě přejel pohledem, „je ti něco?“ zeptal se a chytil mě za ruku, rychle jsem se mu vysmekla a kývla na souhlas. „ne jsem v pohodě, jenom mě bolí hlava tak zůstanu doma“ mikla jsem rameny a radči se mu ani nekoukala do očí. „dobře, tak se měj“ mávl mi a já jen kývla, zavřela jsem za ním dveře a zase mi ukápla jedna nechtěná slza. Co nejvíc jsem se nadechla a rozhlédla se kolem sebe. Všude se něco válelo, nebylo tak jak mělo a všude byl prostě bordel kterej mě hrozně iritoval. A tohle všechno jsem včera udělala já. „Nell vzchop se. Je ti 18 a to znamená že nejsi malá holka na to aby jsi tady hrála zlomenou oplatku“ řekla mi má mysl a já zvedla hlavu. „máš pravdu, nebudu už brečet a prostě to hodím za hlavu“ řekla jsem a usmála se. Hvíli jsem si potom pro sebe něco mumlala a začala uklízet, a konečně jsem se zabavila. Taky jsem si pustila svůj oblíbený playlist který to zdokonaloval a já mohla myslet na něco jiného než na hloupé trable. Po chvilce mě ale vyrušil zvonící mobil na kterém bylo SILI:3😚🖤, hned jsem to zvedla a ztišila hudbu aby jsem taky něco slyšela. „ahoj Sili“, „no ahoj, chtěla jsem se tě zeptat proč jsi nebyla ve škole ale zeptala jsem se Liama. Prej ti bylo špatně ale mám tě prokouklou a vím že něco zkrýváš! Takže se mám stavit nebo to půjde přes mobil?“ vychrlila a já se usmála. „jseš moc hodná ale-“ přeskočila mě „žádný ale, do 10 minut jsem u tebe“ řekla a típla to. Položila jsem mobil zpátky na jídelní stolek ale zůstala sedět, znovu jsem se ztratila v myšlenkách a promítala si tu noc kdy jsem podvedla Liama. Došlo mi jaká jsem kráva, celý jsem si to vlastně posrala já a on za nic nemůže.