I'm So Sorry

15 Part

„co-cože?“ zakoktala jsem se a podívala jsem se mu do obličeje, věděl že mi to neměl říkat. „no víš snad že spolu kluci bydlíme. Ne?“ zeptal se a zvedl jedno obočí, jen jsem na to kývla. „no tak jednou ráno prostě z jeho pokoje vylezla blondýnka jenom v jeho triku, zněla jak rozbitá pískací hračka“ odpověděl a začal se oblíkat. Jenom jsem tam stála a krev se ve mně vařila jako nikdy jindy, tohle mu nechám vyžrat. „neměl jsem ti to říkat“ řekl jako by nic a já se uchechtla, „a to sis řekl ty a nebo ti to nařídil ten kokot“ řekla jsem si pro sebe. „řekl jsem si to sám protože vím jak tě drží naštvanost“ mikl rameny a já sebou cukla. „to jako že jsem urážlivá?!“ vyjekla jsem, neměla jsem náladu na hádky ale když má na mě kecy budu se bránit. „ne tak jsem to nemyslel, uklidni se“ zvedl ruce v ochraný gesto a poodstoupil ode mě. „odvezu tě domů. Liam se za tebou za chvíli staví“ řekl jako by to tušil. „jak to víš? My jsme se spolu rozešli“ řekla jsem jako by mě to vůbec netrápilo. A přitom až budu doma tak se do sebe uzavřu a budu brečet dokud mě to nepřejde. „si myslíš že tě jen tak nechá? Až teťka v postely s jinou si zase uvědomil co udělal za chybu a vrátí se k tobě. Je jako pes fixlej na svího páníčka, zdrhne ale vždy se vrátí ke dveřím“ řekl a já se uchechtla. „mohl bys být básník Stylesi“ řekla jsem a taky se v rychlosti blesku oblíkla. „tak jedem všichni už budou doma léčit kocovinu“ řekl a já ho následovala z pokoje po chodbě na parkoviště až k autu. „moc hezká kára“ znovu jsem mu pochválila jeho Audinku a nasedla si na místo spolujezdce. On nastartoval a odjeli jsme z parkoviště ke mně dom. Podle jeho pohybů jsem poznala že se v řízení aut vyzná, no ne asi když aspoň jeden celej den v týdnu tráví na rychláku. Řídil opravdu plynnule a neměl žádný problémi s prudkýma pohybama, na rozdíl od Liamovího řízení jsem se teť ani nepřipoutala a vmáčkla se víc do té nové sedačky která voněla novotou. Přišla jsem si jak andílek v obláčku. Dokud jsme nezastavili před mím domem kde už podle Harryho očekávání stálo zaparkovaný auto navíc. „užij si Liamovy sladký kecy“ popřál mi spíš smůlu a já nad tím jen protočila očima. Zavřela jsem dveře a ještě mu zamávala což mi opěroval a pak odjel. Najednou mi přijde jako by jsme se konečně začali kámošit.