Ďábelská souhra✔️

#9

Celý týden jsem skoro nevytáhla paty z bytu. Můj stůl byste určitě nenašli, ležely na něm hromady popsaných papírů, na které jsem zaznamenávala nejrůznější poznámky a zajímavosti o hráčích a historických zápasech farmy Devils. Všechno jsem si pak zapsala do notesu s černými koženými deskami, který si budu nosit na každý zápas. Počínaje dneškem.

°

Do haly jsem dorazila čtyři hodiny před zápasem. Jen tak, pro jistotu. Ráno jsem dostala esemesku od Chloe, abych přišla do kabiny, protože trenér Mark Dennehy si jako každý rok chystá úvodní krátký projev.

V kabině jsem se opřela o stěnu a četla si ve svém notesu. Postupně se začínali trousit hráči, všichni v černých oblecích. Někteří mě pozdravili, někteří se jen usmáli, ale nějakým způsobem na mě reagovali. Všichni kromě Akiry.

Jako poslední přišel Nico.

„Andreo," zamával na mě už ode dveří, „pojď sem na chvíli!"

Nebuď nervózní, nebuď nervózní, pomyslela jsem si.

Nervózně jsem se na něj podívala, ale nakonec jsem se za ním vydala. Položil si velkou tašku s výstrojí na svoje místo a vyndal si z ní helmu.

„Ahoj," pozdravila jsem ho.

„Tak jak se těšíš?" zeptal se a usmál se.

Ukázal mi svoje bílé zuby a nasadil si masku, ale ne přes obličej. Jen si ji posadil do vlasů a čekal na mou odpověď.

„Jo, těším se," řekla jsem nejistě.

„Tak snad tě nezklameme."

„Nechceš se soustředit na zápas?" ozvalo se za ním.

Akira. Díval se na Nica povýšeným pohledem.

„Ale vlastně nemusíš, stejně budeš dřepět na střídačce," dodal kysele.

„Neboj, bude ti zahřívat místo, až dostaneš bůra," štěkla jsem jeho směrem.

Celá kabina najednou ztichla. Až teď jsem si uvědomila, co jsem vlastně řekla. Akirovi nejspíš došla slova, protože na mě jen nechápavě zíral. Nevím, co by se stalo, kdyby Dennehy přišel do kabiny o chvíli později.

„Tak děcka, na místa!" zahřměl bývalý americký obránce.

„Díky," zašeptal Nico mým směrem a sednul si.

„Je to zas tady! Nová sezona, noví hráči, se jmény se budu zabývat, až něco poserete. Předpokládám, že si vás všechny zapamatuju po první třetině."

Celá kabina se začala smát.

„Ale teď vážně," uklidnil veselí Dennehy, „dneska nás čekají Colorado Eagles, kteří loni nepatřili k našim oblíbeným soupeřům. Navíc to vypadá, že jim bude chytat Pavel Francouz. Všichni ho znáte, Čech, jednička na olympiádě, nejlepší brankář KHL a bla, bla, bla..."

Tak nejen, že poprvé uvidím zápas AHL. Já dokonce uvidím na vlastní oči chytat našeho Francíka!

„Zkráceně, chci, abyste co nejvíc stříleli a je mi úplně jedno, že se netrefíte. Všechno musí jít na bránu. V oslabení skákat do střel, zuby a klouby vám zaplatíme. Hrajte jednoduše, rychle a využívejte soupeřových chyb! Jdeme si pro body!"

Všichni hráči vyskočili a začali mlátit hokejkami o zem. Ještě jsme si vyslechli sestavu, zahajující gólman byl Akira. Najednou mi na rameni přistála něčí ruka. Otočila jsem se a uviděla Chloe. Ani jsem si nevšimla, že tu je taky. Ukázala na dveře, protože jsme už musely vyrazit na naše místa.