„Asi budu platit," zasmál se Mac, když vešel do kabiny.
Vyhráli jsme jedna nula po prodloužení. Zápas nic moc, důležitá ovšem byla výhra a to, že Mac vychytal čisté konto.
„Hej, Macu," zavolal na něj Kevin s rukama za zády.
„Co je?" zeptal se kanadský brankář a přišel blíže k němu.
Kapitán za zády schovával papírový tácek s pěnou na holení, která za chvíli zdobila Macův obličej. Všichni začali klepat hokejkami a vyvolávat jeho jméno.
„Jen mě mrzí, že jsem si tu bitku s Gregoirem nezopakoval," posmutněl Xavy.
„Měl jsi na něj skočit na tribunu," poznamenal Antero.
„To si nech pro domácí fanoušky," odvětil Ryan.
Chvíli jsem kluky poslouchala, ale pak jsem se opřela o zeď a listovala ve svém notesu.
„Co to tam máš?" nahlédl do mých zápisků Nico.
„To jsou moje poznámky o hráčích a o zápasech," odpověděla jsem a podala mu notes.
Chvíli si ho se zájmem prohlížel. Pak mi ho vrátil a uznale kývl.
„Ty jsi do toho fakt hodně položená, viď?" usmál se.
„No, můžeš to tak říct."
„Máš tam někde diář?"
„Úplně vzadu."
„Půjč mi pero."
Podala jsem mu svoje černé pero, on ho vzal a začal něco psát. Když mi ho vrátil, uviděla jsem velký vykřičník.
„Co je čtrnáctého prosince?" zeptala jsem se.
„Trenéři naší dvacítky budou vyhlašovat nominaci pro mistrovství světa. Prý mám šanci se tam dostat, tak bych byl rád, kdyby ses koukala se mnou."
„Dobře, budu se těšit," řekla jsem a usmála se.
°
Jen co jsme přijeli na hotel, sbalili jsme si a vyrazili k letišti. Letadlo mělo dvě hodiny zpoždění, tak se kluci rozhodli, že si ten čas zkrátí fotbálkem.
„Kopni sem tu mičudu!" zavolal na mě Nico, když minul letící míč.
Zaklapla jsem knihu a kopla kulatý předmět zpátky. Nikdo z nich ho nechytil, jen se za ním obdivně ohlédli.
„Teda," hvízdl Antero, „hotovej Ronaldo."
„To má být urážka?" zeptala jsem se a znovu se posadila.
„Jen poklona. Pojď si začutat s náma."
Zavrtěla jsem hlavou a znovu se začetla do Haška. Věděla jsem, že do pěti minut ta pometla něco rozbijí. A měla jsem pravdu. O chvilku později na ně Dennehy spustil kvůli vysklené výloze jednoho obchodu. A zatímco si Nico, Mikko a Antero vyslechli své, ostatní z týmu si všechno pečlivě dokumentovali.
„Pošli mi to," špitla jsem na Maca, který celou situaci natáčel.
„Proč?" zeptal se taky šeptem.
„Až je budu někdy vydírat, tak to použiju."
„To není úplně špatnej nápad," kývl uznale hlavou.
°
Na letiště v Binghamtonu jsme dorazili pozdě v noci. S naším letadlem přistála hned další dvě, a tak se vyzvedávání zavazadel trochu protáhlo. Byla jsem unavená, takže jsem na židličce už trochu klimbala.
ČTEŠ
Ďábelská souhra✔️
FanfikceVypadal tak sebevědomě. Tréma na něm vůbec nebyla znát. Jeho ruce se doslova chvěly, aby už zase svíraly puk. Aby zase potrápily soupeře. „Děkuju," zašeptal mi do ucha. Dlouze mě objal a chtěl odejít. „Počkej!" zavolala jsem na něj. Obrátil se. „Sta...