Když oči plakaly

19. Zmrtvýchvstání

Jak fénix jsem povstal z popela,
jakmile se princeznička má
po mně neustále sháněla.
Přesto, že mne jednou v srdéčku
do rakve lásky, bolu pohřbila,
ve dne i v noci na mě myslila.

Svedla zapomenouti jen,
vždy, když se jí zdál temný sen.
V něm já ji s radostí trýznil krutě,
vztáhl na ni své ohnivé perutě.

Několikrát se budila zpocená,
kterak byla osudu zanechaná,
mužnému nitru obětovaná,
v hořícím domě sama, bezmocná.

Po epickém znovuzrození
vylíčila mi utrpení.
Vzpomínka se dívce vracela,
jak ji nějaká síla spoutala.
Velká vila, kde mlčky trpěla,
náhle až do nejvyšších sfér vzplála.

Říkala, že vždycky ve mně viděla
cosi žalostně smutného,
víc nikdy nepověděla,
zříc činy mého nitra ukrutného.

Sic jak vznešený kavalír vypadám,
násilnického ducha však v sobě mám.
Miluji, když mohu milovanou mučiti,
do krvavých ran na těle, duši trýzniti.

Věděla o stvořeníčku temném,
v hloubi mého nitra usazeném.
Přesto mne do oné chvíle milovala,
nikdy mě opustit nedokázala.

Jen jedinkrát mně, miláčka proklínala,
v době, kdy v plamenech umírala.
Kolemjdoucí sestra ji ale zachránila,
všechen oheň kolem sebe uhasila.

Tu dívčina jí v náruči plakala,
zapomnění se dovolávala.
Chtěla, abych i já málem uhořel,
tragickou smrt pod pálivým živlem
nalezl bez odkladu, navždy zemřel.

Mezitím ubíhaly týdny, měsíce,
na obloze vysvitlo hvězd statisíce.
Dívka na lavičce u domu seděla,
kapesníček znavený pláčem držela.

Přála si znovu mé zmrtvýchvstání,
z nicotného popela povstání.
City ke mně obnovila,
aby, kdybych znovu žil,
mi už jen pravdu pravila.

Jakmile mne uzřela,
veselou píseň zapěla.
Žádala si být mou orchidejkou,
skrytých tuh něžnou květinkou.

Nic však již jako dřív nebude,
přestože zlo možná pomine,
tu temnotu v duši děvče promine,
ovšem vzpomínek nikdy neubyde.

Možná černota s dobrem válku svede,
naši budoucnost představuji si bledě.
Na věčnost jsem ale neodešel,
na přivolání tvých slz zas přišel.

Jenže pokud bych ti
opět dovedl ublížiti,
srdce bijící v hrudi
si ti přeje pověděti:
„Navždy tě zvládnu
někde uvnitř nositi,
tolik bych se chtěl
s tebou zasnoubiti,
pak šťastně oženiti,
ačkoliv nám vztahu
může mnohé brániti."

Princezna, se vším nyní srozuměna,
mi leccos odpustila.
Avšak přesto doufala,
že má chuť ji týrat již je umlčena.

Pakliže bych orchidejku
si žádal pozorovati,
spoutanou uprostřed
smrtelného krbu zříti,
ať pouze ve fantaziích
by dovedly bdíti,
aby mne nenapadlo
ty sny uskutečniti,
to bych o lásku svou
mohl podruhé přijíti.