Když oči plakaly

8. Moc a posedlost

Znám několik lidí,
z nichž moc přímo číší.
Respekt ve mně vzbuzují,
kousek srdce ukrajují.

Když kolem nich mohu jen projíti,
dovedu se pak dobře cítiti.
Hned jak však si mě vyberou,
mé city poněkud chřadnou.

S některými lze se dohodnouti,
na kompromisech se shodnouti.
Jiní vyžadují oddanost
a bezbřehou poslušnost.

Vnímání u nich černobílé bývá,
motivy jednání v sobě skrývá.
Řeknou mi jen na rovinu,
že vše dělí na vrchnost a spodinu.

Sami si vybírají pozice vyšší,
ostatním přenechají pouze ty nižší.
V hlavě vzorce konstruují
a lidi do nich pasují.

„Tolik se mi líbíš,
do mé logiky patříš,"
povídají si v duchu,
někdy i nahlas bez ostychu.

Pak však na mne prstem ukáží,
poslouchat je na slovo mi přikáží.
„Ty staneš se mou služebnicí,
když splňuješ její definici."

Ti, kdož takto lid dělí,
mají pro to své vysvětlení.
Že jej nepochopíte,
s tím se ne vždy smíříte.

Můžete psychologii studovat,
odborné spisy pročítat,
do knihovny se zavírat,
jenže stále nic nechápat.

Je to trochu na delší povídání,
na usilovné přemítání
nad tím, proč zrovna vy
nezapadáte do jejich představy.

Bráníte se, seč můžete,
nálepku „spodiny" ale nesmažete.
Navíc, když jisté faktory existují,
co vaše srdce do role natlačují.

Máte jisté charakteristiky,
s nimiž nepatříte mezi panovníky.
Aspoň tak to vnímají ti,
kteří vás nutí jim sloužiti.

„Jestli jen promluvíš,
velmi si tím ublížíš."
Kolikrát jste tuto větu slyšeli,
do hlavy ji uložili?

Někdy jde toto snášeti,
tiše v skrytu duše trpěti.
Nejde však časy věčné
držet v sobě vztek ustavičně.

Dá se vůbec jiným vzepříti,
za vlastním názorem si státi?
Kdyby to šlo již na počátku všeho,
nestalo by se pak nic zlého.

Jednou se podříditi,
když ostatní chtějí vládnouti,
tohle docela jde,
snadno něco takového půjde.

Podruhé své city zamlčeti,
srdce již touží se vzpínati.
Už člověk začíná váhati,
zdali vlastní roli ještě hráti.

Potřetí půlnoc odbije,
srdéčko si svobodu přeje.
Proč jiným sluhu dělalo,
vlastní touhy tajilo?

Odpověď nyní bude již snadnější,
její formulace nitru milejší.
Zbytečně nepřátele míti nechtělo,
všem se zavděčiti si žádalo.

Možná, kdyby v sobě mělo
kousek sebejistoty
jak prase v žitě by si žilo,
v sebe více věřilo.

Sám s tím dost bojuji,
okolí se velmi často podřizuji.
Jelikož mé srdce křehké jest,
bývám elitám věrný jak pes.

Byl jsem s každým spokojen,
hlasu osudu roven.
Ale stačilo málo,
aby se mnohé stalo.

Tu přišla nepřátelská ideologie,
temnější než hodiny psychologie.
Země plná štěstí a romantiky
vyvolila si své panovníky.

Mezi mnou i mou snoubenkou,
velice milovanou květinkou,
pukla zem, propast se vytvořila,
která nás navždy rozdělila.

Ona náhle byla královnou,
já nicotnou spodinou.
Prestiž a moc mezi nás přišla,
náš vztah před svatbou ukončila.