O pět měsíců později...
Aka, magický skok v čase😂
"Martinusi?" ozval se vedle mě Mac."Hmm." zabručel jsem.
Jsem tak moc unavený. Celý měsíc jsem se pořádně nevyspal.
Emmě rostou zoubky.
V noci brečí a já už nevím jak ji uklidňovat.
"Myslím že by ses měl jít prospat." poplácal mě po rameni.
"Měl bych. Jenže mám dítě." zabručel jsem.
"Já Emmu pohlídám." usmál se.
"Zvládneš to?" zeptal jsem se s podezřením.
"No, jsem si jistý že na 35% přežije ve zdraví." usmál se.
Třicet pět procent?
Bože. Nezbývá mi nic jiného. Už dobrý měsíc Emma v noci nespí.
A to stojí za to.
"Dobře. Víš kde co je." přikývl jsem a odebral se do své ložnice.
Marcus:
Dobře. Je sedm hodin ráno.
Myslím že Emma potřebuje snídani, pak uděláme oběd a pak už bude Tinus snad vzhůru.
Myslím že začneme tou snídaní.
"Co chceš k snídani?" otočil jsem se na Emmu.
Jenže ta už nebyla u mích nohou ale plazila se do jídelny.
Takže sem nejdřív doneseme sedačku.
Z jídelny jsem teda dotáhl velkou dřevěnou sedačku, a postavil ji vedle kuchyňského ostrůvku.
Emmu jsem tam posadil a konečně si oddechl.
"Co budeš jíst?" zeptal jsem se.
"Da da da." usmála se Emma.
"Ou. Ty mi toho asi moc nepovíš co?" povzdechl jsem si.
Jak poznám co chce k jídlu?
"Chceš jogurt?" zeptal jsem se.
"Da." vypískla.
"Dejme tomu že da znamená že jo.
Máme teď takové ,,da období", takže neříká téměř nic jiného.
Z lednice jsem vytáhl jogurt, který mi Tinus zakázal jíst.
Prý je pro Emmu, takže jí ho můžu dát.
Už několikrát mě seřval, že jsem ji snědl jídlo.
Jogurt jsem položil na linku a vytáhl Emminu lžičku.
Jogurt jsem položil před ní a vedle položil lžičku.
Emma si vzala do ruky lžičku a začala s ní bouchat do stolečku před ní.
"Ou. Chceš to otevřít co?" zeptal jsem se spíš sám sebe a jogurt ji otevřel.
Kousek jsem poodstoupil a dal si vařit vodu na čaj a na mléko.
Udělal jsem si kafe a Emmě jsem udělal mléko.
Otočil jsem se na Emmu a chtěl ji dát mlíčko.
"Proč nejíš?" zamračil jsem se.
"Da. Da. Da." usmála se a zahodila lžičku.
"Proč jsi to udělala?" zamračil jsem se na ni a lžičku zvedl.
"Da." plácla ručičkou do stolku.
"Copak neumíš jíst?" povzdechl jsem si.
"Da. Da. Da. Da."
"Já jsem blbej! Ty vlastně vážně neumíš jíst!" plácl jsem se do čela a vzal si Emmu do náruče.
Do volné ruky jsem si vzal flaštičku a nakrmil ji.
➰➰➰
"Dobře, teď ti povím tajný plán." usmál jsem se na Emmu a ta jen přitakala dalším ,,da,,
"Půjdeme na nákupy, protože ten tvůj fotr, mě nikdy nenechá koupit hezký věci." řekl jsem a začal ji oblékat.
Jelikož má na sobě jen plenku a bodýčko, oblékl jsem ji tepláčky a mikinu, kterou Tinus připravil než šel spát.
Přece jen už není zima.
Sám jsem se převlékl do trošku více společenského oblečení.
Emmu jsem posadil do kočárku, aby mohla koukat ven.
Ještě jsem Tinusovi rychle napsal vzkaz, kdyby se probudil.
Pak jsem se rychle obul a i s kočárkem jsem vyjel z domu.
Následujících několik minut jsem spokojeně tlačil kočárek a poslouchal příběh, který mi vyprávěla Emma
"Da. Da." tohle mi vyprávěla Emma celou cestu.
"Jsme tady." usmál jsem se a i s kočárkem vstoupil do obchodu, s dětskými věcmi.
Svůj pohled jsem zabodl do Emmi. Po zjištění toho že spí, jsem se rozhlédl po obchodě.
Vzal jsem si do ruky košík a vyjel k oblečkům.
Bylo toho tolik.
Já bych to všechno hned koupil, ale Tinus...
Moment! Tinus tu není!
Do košíku jsem hodil malinkatý overal tučňáčka, šedou mikinku s jednorožci, čepičku s nápisem lazy, několik tepláků a asi dalších sedm mikin.
Pak jsem ale došel k dětským hráčkám.
No, nebudu říkat co všechno jsem koupil. Prostě jsem odešel o deset a půl tisíce chudší.