Když jsme dojedli, Tinus odnesl talíře do kuchyně.
Zapnul jsem si televizi, uvelebil se na gauči a nohy si vyložil na stůl.
"Maci?" ozval se z kuchyně Tinus.
"Ano?" odpověděl jsem, aby se neřeklo.
"Co je ve všech těch taškách?" zeptal se podezíravě.
Kurwa.
"Tinusi, pojď sem prosím." řekl jsem a Tinus po chvilce přišel a sedl si na křeslo oproti mě.
"Počkej tu." usmál jsem se.
Postavil jsem se a vydal se na místo, kde byl před chvílí Tinus.
V kuchyni jsem vzal všech dvanáct tašek a vrátil se za ním.
Všecko jsem položil na gauč a nakonec se taky usadil.
"Tys byl nakupovat, že?" nadzvedl obočí a ruce si založil na hrudi.
Jen jsem se nevině usmál.
"Marcusi, já myslel že když jsi dospělí že budeš i zodpovědný." povzdechl si a lokty se opřel o kolena.
"Ale nakoupil jsem hezké věci." bránil jsem se.
To však situaci vůbec nepomohlo.
"Kolik ti dlužím?" zeptal se a nadzvedl obočí.
"Co? Nic!" zakroutil jsem hlavou.
"Tak za kolik jsi nakoupil?" řekl a postavil se.
"No jako nakoupil jsem za dvacet tisíc al..." nenechal mě domluvit.
"Co? Marcusi, jen co usnu tak ty vykoupíš celej obchod? Fakt?" křikl.
Z jeho křiku a mého mlčení nás vyrušil dětský hlásek.
"Da. Bvvv." usmála se Emma.
Martinus si ji vzal na ruku a posadil se zpátky na gauč.
"Co ty moje zlatíčko? Ty jsi moje malá princezna." usmál se a pohladil ji po hlavičce.
"Hlavně to dej všechno vyprat." zpražil mě pohledem a i s Emmou vstal a odešel.