Marcus:
"Tinusi..." chtěl jsem pokračovat ale po kratší odmlce mi do toho Tinus skočil.
"Tak odpovíš mi?" zeptal se už trochu nabručeně.
"J-já... Martinusi víš, je to složité." zklopil jsem mírně pohled.
"Heh. Složité? Buď mě miluješ a nebo ne!" křikl na mě.
Divil jsem se že neprobudil Emmu.
"Ty to nechápeš..." špitl jsem.
"Tak mi to sakra vysvětli Marcusi." řekl už spíš zoufale.
"Proč tě to tak zajímá?" zeptal jsem se.
Přece jenom už jednou jsem mu řekl že ho miluju.
To si snad myslí že jsem lhal?
"Chci to vědět protože tě miluju, vážně strašně moc tě miluju. Tvoje vlasy, oči, tvářičky, rty, hlas, nosánek, tělo, chování, styl oblékání, grimasy ale hlavně tvůj pravý, nefalšovaný úsměv... A celkem by mě zajímalo jak na tom jsem?" z očí mu samovolně vytýkali slzy.
"Spíš jak jsem na tom já... můžu ti říct že úplně stejně. Miluju tě Tinusi. Miluju každý kousek tebe." usmál jsem se a Tinus si mě hned přitáhl do polibku.