Martinus:
Koncert ukončujeme Q&A, jako posledních pár let.
Právě dnes, padli několik zajímavých otázek...
S úsměvem jsme na všechny odpověděli.
Na řadu přišla další.
"Vážně už Emma umí chodit?" zeptala se holčina cca 18 let.
"Ano, sice občas ještě žuchne... ale ano." uchechtl se Maci.
"Show us!" křikl někdo z hlediště.
"Kdo chce vidět jak naše Emmička chodí?" vykřikl jsem.
Ozvalo se hromadné pištění.
Marcus začal říkat něco o tom ať tolik neřvou a já běžel do zákulisí.
Rose už na mě s Emmičkou čekala.
Převzal jsem si ji a děkovně se usmál.
Vrátil jsem se na stage a dřepl si.
Marcus mě napodobil o pět metrů přede mnou.
Pomalu jsem pouštěl její drobné ručičky, až šla nakonec úplně sama.
Došla až k Macimu a objala ho.
Z hlediště se ozvalo hlasité awww
Maci si ji vyhodil do náručí a čekal na další otázku.
"Není náhodou ňáká postižená? Je jí skoro rok a teprv teď se naučila chodit!" zakřičel někdo z první řady.
"Emma není postižená! Má problémy, to ano. Ale to.Jen kvůli tomu, že se narodila předčasně a taky... taky nemá matku, musela být na umělém mléku!" vykřikl a otočil se k odchodu do zákulisí.
"Tati." ozvalo se z mého mikrofonu.
Tinus se zastavil.
"Tatí." řekla Emma znovu.
Tiny se nevěřícně otočil.
Položil jsem Emmičku na zem a ona se rozešla k němu.
Tinus si klekl a čekal až k němu dojde.
Přivinul si ji do objetí a Emma mu položila ručičky na hruď.
"Tatiii." usmála se.
Tinusovi stekla jeden malá slza a políbil Emmu na čelo.