Lovely boy (M&M) [incest]

➰25➰

Marcus:

Před půl hodinou odešli policisté.

Tinus celou dobu brečel, chvíli řval, pak se mi vzpíral.

Nenechal se obejmout...

A celou dobu seděl na gauči, s koleny přitisknutými k tělu.

Já sám po celou dobu brečím.

Nechápu kdo by to mohl udělat?

A hlavně proč?

Ani já, ani Tinus tudíž ani Emma, nemáme žádné nepřátelé.

Zkusil jsem Tinuse znovu obejmout.

Nechal se a objetí mi opětoval.

Začal opět hlasitě vzlykat a hlavu si odložil na mé rameno.

Posadil jsem si ho na klín obličejem k sobě.

Pevně jsem ho objal a zády se opřel o gauč.

V podstatě na mě ležel...

"M-maci... Kdo nám ji vzal? P-proč to udě-lali?" vzlykal mi do trička.

Začal jsem ho hladit po jeho jemných, blonďatých vláscích.

"Tinusi... Nevím kdo a proč, nám ji vzal. Ale policie vše vyřeší, a pokud ne, tak to udělám sám." vzlykl jsem a políbil ho do vlasů.

"V-vrátí nám ji?" zeptal se a popotáhl.

"Ano, slibuju." špitl jsem.

Po této mé větě nastalo hrobové ticho.

Občas ho přerušil Tinusův tichý vzlyk.

Zítra jdeme na policii.

Musíme zodpovědět nějaké otázky a vše zapsat do spisů.

Nechápu kdo to mohl udělat.

Až se mi ten, kdo to provedl dostane pod ruce, tak ho zabiju.

Musí ji najít.

Je to naše štěstí.

Chtěl bych tři děti, ale to se mi nepovede.

Když už jsme s Tinusem oficiálně spolu, tak nemáme šanci mít jiné dítě.

A adopce nepřipadá v úvahu, protože jsme v incestu...

Takhle mám aspoň jedno děťátko.

Po nějaké chviličce už se jeho vzlyky neozývali vůbec.

Usnul.

Je tak roztomilý.

Doufám že Emmu najdou co nejdříve.

Oba jsme si zvykli na každodenní ranní vstávání.

A navíc...

Tinus ne citliví.

Probrečí každý den, dokud nám Emmičku nenajdou.

Možná si říkáte jak víme, že ji někdo unesl?

Jednoduše.

Nedávno se naučila chodit...

Neumí vylézt z postýlky.

A i kdyby to dokázala, dveře neotevře...

A okno?

Dětská pojistka...

A i kdyby vypadla z okna, daleko by nedošla...

Bože můj...

Nad čím to přemýšlím?

S tímhle se brzo zblázním...

Myšlenky jsem zahnal a pomaličku vstal.

Opatrně abych nevzbudil Tinuse, jsem se dostal až do ložnice.

Uložil jsem Tinuse a lehl si vedle něj.

Přitulil se ke mě, asi o tom ani nevěděl.

Je tak sladký.

Ani za boha jsem nemohl usnout...

Pohled mi padl na dětskou postýlku.

Po tvářích mi samovolně začali stékat slzy.

Nechtěl jsem brečet.

Ale je lepší se vybrečet teď, kdy mě nikdo nevidí, než abych brečel před Tinim.

Musím před ním být silný...