Lovely boy (M&M) [incest]

➰12➰

Martinus:

Pomalu jsem se otočil.

"J-já myslel že už tu nejsi." špitl jsem.

"Jsem tu v celé své kráse." uchechtl se.

A že té krásy málo není!

"Pojď se mnou koukat na film." usmál se a pokynul mi hlavou.

Chvíli jsem mlčel.

"Noták, nenech se přemlouvat." uchechtl se.

"Tak jo." přikývl jsem a vstal.

Následoval jsem ho až do obýváku.

"Tinusi jdi udělat popcorn já zatím rozložím gauč." řekl a já přikývl.

Vběhl jsem do kuchyně a vytáhl dva sáčky s popcornem.

Jeden jsem hodil do mikrovlnky a vytáhl velkou mísu.

Za pár minut jsem měl v ruce velkou mísu s popcornem a dvoulitrovou flašku kofoli.

Opustil jsem kuchyni a se vším co jsem připravil jsem odešel do obýváku.

Na gauči seděl rozvalený Mac.

Podal jsem mu mísu a kofolu a sám se uvelebil vedle něj.

"Film už jsem vybral, jestli neva?" otočil se na mě.

"Neva." zakroutil jsem hlavou ale pohled mu neopětoval.

Mac vzal do ruky ovladač a pustil film.

Po pár vteřinách mi bylo jasné, že je to horor.

A kurwa!

Hlasitě jsem polkl a dělal jako že nic.

Marcus:

Vím že se hororů bojí, proto jsem ho vybral.

Hned na začátku značně znervózněl.

Vy by jste si toho asi nevšimli, ale já s ním žiju skoro dvacet tři let...

Poznám kdy má strach, kdy je nervózní, kdy je smutný a hlavně kdy lže!

Pro mě je to výhoda. No pro něj moc ne.

Samozřejmě to on u mě pozná taky...

"Aaa!" vykřikl hned u první lekačky.

"M-maci, já se bojím." fňukl a zakril si oči.

Popcorn s pitím jsem položil na zem a objal ho.

Chvíli vzdoroval ale silnější jsem já, takže si za chvilku hlavu odložil na mou hruď.

"Neboj Tiny, je to jen film." zašeptal jsem a začal ho hladit po zádech.

"Ale hnusnej." oponoval.

"Dokoukáme to, ano?" zašeptal jsem.

Jen přikývl a hlavu otočil tak, aby viděl na tevizi.

Líbilo se mi mít ho takhle v objetí.

Líbilo se mi že měl hlavu odloženou na mé hrudi.

Líbí se mi on...

Co?

Podíval jsem se na něj.

Spinká...

Jezuuus!

To ne tak zlaté.

Jeho dokonalý obličejík je tvářičkou položený na mém hrudníku.

Zakulacený nosánek, pootevřené rtíky.

Blonďaté vlásky padající pomalu až k temně hnědým očím, které nejsou jako vždy otevřené a plné jiskřiček štěstí, lásky a spokojenosti, ale jsou zavřené.

Musel jsem se usmát.

Tohle se jen tak nevidí.

A nebo počkat!

Může se to vidět.

Opatrně jsem se natáhl pro svůj mobil a několikrát ho vyfotil.

Pak už mi začali těžknout víčka...