Martinus:
Probudil mě dětský pláč.
Otevřel jsem oči a po zjištění že můj polštář není polštář ale Maci, jsem se rychle zvedl.
Chvíli jsem se na něj jen tak s úsměvem koukal.
Pak mi došlo, že prvořadé je moje zlatíčko.
Vešel jsem do jídelny a dál vařit vodu.
Do flaštičky dal sunar a nalil 250 mililitrů vody.
S flaštičkou jsem zatřepal a rozeběhl se do schodů.
Otevřel jsem dveře a pohledem střelil k postýlce, ve které už seděla moje malá princezna.
Když si všimla že se její otec konečně dostavil, usmála se.
"Da. Da. Hii." vykřikla a natáhla se pro flaštičku.
"Přestaň, stejně ji sama neudržíš." uchechtl jsem se a chtěl ji vytáhnout z postýlky.
"Důvěřuj jí trochu." ozvalo se za mnou.
Hlasitě jsem polkl a pomalu se otočil.
"Vzbudil jsem tě?" zeptal jsem se opatrně.
"Ne, vzbudil jsem se sám a ty jsi u mě nebyl, tak jsem tě šel hledat." pokrčil rameny a odešel.
Musel jsem se pousmát.
Vytáhl jsem Emmu z postýlky a posadil se s ní na postel.
Opřel jsem se o zeď a Emmu si položil na ruku.
Přiložil jsem ji flaštičku k ústům a ona začala spokojeně sát mléko.
Rozpršelo se.
A jéje, nesnáším bouřky.
Ani já ani Marcus.
Zahřmělo.
"Tinusi!" ozval se zděšený výkřik z chodby.
Jak jsem říkal, ani Mac.
Dveře se pootevřeli.
"Tinusi... Mohl bych... Mohl bych tu zůstat?" zašeptal.
"Jistě." usmál jsem se a kousek se pošoupl.
Znova zahřmělo a Marcus skočil za mnou do postele.
Přikryl se a otočil se na mě.
Uhnul jsem pohledem a rychle se podíval na Emmu.
"Usnula." zkonstatoval jsem a opatrně odložil flaštičku s nedopitým mlékem na stůl.
"Macu, budeš teď takový mantinel, jo?"
"Co?" změřil si mě nechápavím pohledem.
"No, Emma ti v bouřce sama s spát nebude. Takže potřebuju aby jsi spal na kraji." vysvětlil jsem mu.
"Jasný, aby nespadla." uchechtl se a kousek se pošoupnul.
Opatrně jsem Emmičku položil mezi nás a taky se pořádně zachumlal.