Marcus:
"Jedeme?" zeptal jsem se Tinuse, který právě přišel do kuchyně.
Přikývl.
V předsíni jsme se obuli a oblékli si bundy.
Sedl jsem si do auta na místo řidiče.
Po mé pravici se posadil můj přítel.
Hrozně se mi zamlouvá ho takhle nazývat
Připoutali jsme se a vyrazili na cestu.
Tinus byl nervózní.
Mám ho prokouknutýho...
Mnul si prsty na rukou a otáčel s pravým kotníkem.
Dělá to i před koncertem ale častěji klikuje.
Vsadím se že kdyby mohl, už dělá kliky.
Zaparkoval jsem před policejní stanicí a odpoutal se.
Tinus se však k ničemu neměl.
Chytil jsem ho za ruku, a on na mě upřel svůj pohled.
"Miluju tě." řekl jsem s lehkým úsměvem.
Pousmál se a také se odpoutal.
Vystoupili jsme a zamířili do budovi policie.
Už jsme věděli kam jít.
Na našem případu se podílí mnoho policistů, protože zmizení dítěte je vážná věc.
Zaťukali jsme na nám známe dveře a čekali kdo otevře tentokrát.
"Dobrý den. Jsem strážník Mölen." usmál se zrzavý muž a podal nám ruce.
"Marcus a Martinus Gunnarsen." řekl jsem za nás za oba, protože Tinus nevypadal že chce mluvit.
Vstoupili jsme do kanceláře a posadili se ke stolu.
Strážník usedl z druhé strany.
"Dnes jsme tu proto, že máme podezření na pachatele." řekl a Tinus se napl.
"Martinusi, doufám že se nebudete zlobit ale zatajili jsme vám to, že jsme se vám nabourali do telefonu, notebooku a do všech sociálních sítí." pronesl a Tinus se rukama zapřel o stůl.
"Proč?" zeptal se klidným hlasem.
"Potřebovali jsme mít pod kontrolou veškeré vaše zprávy. Zprávy přicházeli nejdříve nám, my jsme rozhodli zda vám je poslat nebo ne." odpověděl strážník a začal hledat něco v počítači.
"Dobrá. Nemám s tím problém." přikývl.
Připadal mi tak dospěle a vyrovnaně.
Ještě včera na mě působil jako malý chlapec a teď?
"Přišla nám zpráva od jisté Elli Skorgan." řekl a my oba jsme uvedli obočí.
"Bylo s tou zprávou něco špatně?" zeptal jsem se a ruku si pod stolem položil na Tinusovo stehno.
Pousmál se a jednu ruku položil na tu mou.
Samozřejmě jsme byli nenápadný, aby si toho strážník nevšiml.
"Ve zprávě bylo něco ve smyslu Když tu teď Emilia není, ve vztahu nám nic nebrání. Samozřejmě je mi to líto. Ale říkal jsi že se mnou nebudeš kvůli ní. Nevěřím ti že někoho máš..." dočetl strážník.
Začalo to do sebe pasovat.
"Takových zpráv bylo mnoho. Stupňovalo se to. Zašlo to až k vyhrožování. Mojí otázkou ne, zda si myslíte, že by toho byla schopna?" zeptal se strážník a já se nestačil divit.
Tinus na tom byl očividně stejně.
"Já si myslím že ano." pronesl jsem po chvíli ticha.
"Ani ve snu by mě to nenapadlo. Ale všechno tomu nasvědčuje a také ti zapadá do dřívějších problémů." řekl Tin a strážník se pousmál.
"Máme povolení k domovní prohlídce." řekl a mě začala docházet, že každou chvíli se nám vrátí náš andílek.
"Zítra ráno ji jedeme navštívit." řekl a poté jsme se rozloučili.
S klidem jsme odjeli domů, kde jsme se navečeřeli a poté šli spát.
Bohužel nám zakázali se zítra zúčastnit...