Marcus:
Já?
On mě miluje?
"Obávám se že na tom nejsem o moc líp." povzdechl jsem si.
"Co?" zeptal se s údivem.
"No, je to tak." usmál jsem se nervózně.
Tinus si na mě sedl obkročmo a políbil mě.
Do polibku se trošku ostýchal, tak jsem první pohyb udělal já.
Hned ho po mě zkopíroval.
Ale jak to tak bývá, vzduchu nebylo moc a museli jsme se odtáhnout.
"Děkuju." zašeptal a lehl si na mě celou vahou.
A povím vám, zrovna peříčko vážně není.
Ale i tak jsem ho nechal a ruce mu obmotal okolo pasu.
Místností se začali rozléhat tiché vzlyky.
"Copak se děje?" zeptal jsem se opatrně a začal ho hladit po vlasech.
Mlčel a dál v tichosti vzlykal.
Už mě to jeho mlčení začíná dneska dost §rát.
"Lásko, notak mluv se mnou." zašeptal jsem a posadil se.
Tím pádem se posadil i on.
Seděl mi na klíně a nohy si obmotal okolo mého pasu.
"Je-jen ti hrozně moc děkuju." špitl a znovu se rozplakal ale tentokrát víc.
Odtáhl jsem ho od sebe tak aby mi koukal do oči.
Jeho tváře jsem chytil do svých dlaní a palci mu začal utírat slzyčky.
"Teď mě poslouchej. To já děkuju tobě, že jsi mi to řekl, protože já bych se k tomu nikdy neodvážil. Už neplakej a usměj se, prosím." pronesl jsem a pousmál se.
"Miluju tě."
"Já tebe."