Marcus:
Prubudil jsem se vedle spícího Tinuse, na kterého se lepila Emma.
Přiznávám se... žárlil jsem na ni.
Vypadal tak cute.
Očíčka, která nebyla jako vždy plná jiskřiček štěstí, lásky a radosti, byla zavřena.
Lehce narůžovělé tvářičky a pootevřené rtíky.
Vlásky které byli rozcuchané do všech směrů...
Prostě aww.
Dost dlouhou dobu jsem na něj koulal.
Nakonec jsem neodolal a políbil ho na čelo.
Pohladil jsem ho po vlasech a vstal.
Vzal jsem sebou ještě Emmu, která mi začala něco vyprávět.
Seběhl jsem schody a Emmu posadil do sedačky u jídelního stolu.
Ano, říkáte si ,,kolik mají těch sedaček?"
A já vám odpovím...tři
Jednu v kuvhyni u linky
Druhou v jídelně u jídelního stolu
Třetí v obýváku, vedle ohrádkyA proč jich máme tolik?
Protože jsme líní je přenášet...
Vyndal jsem z lednice Pribináček a vrátil se do jídelny za Emmou.
Posadil jsem se na vedlejší židli a začal ji krmit.
➰➰➰
"Šikulka." usmál jsem se a vyndal ji že sedačky.
Vzal jsem ji do náruče a odešel do obýváku, kde jsem se posadil i s Emmou na gauč.
Lehl jsem si a Emma se uvelebila na mě.
Jsem tak rád že ji máme.
Jako vím že to není moje dcera, ale já se i tak cítím jako její taťka.
Sice nejsem na takový to přebalování, oblékání a takový ty věci...
To prostě dělá Tinus.
Já jsem takový taťka a on je taková mamka.
Podíval jsem se na Emmu... spinká.
A já k tomu taky nemám daleko...
Martinus:
Probudil jsem se v posteli sám.
Kde mám Emmičku?
Vyběhl jsem z postele a rychle vpadl do Macova pokoje.
Nikde nikdo.
Vyběhl jsem z Macova pokoje a vletěl do obýváku.