Stála jsem před svou šatnou a přemýšlela, co si na dnešní večer obleču. Dnes je to poprvé za dva roky, co uvidím Christophera. Do této doby se mi vedlo se mu vyhýbat. Narozeniny, Vánoce- vždycky jsme se nějak prostřídali. A od té doby, co jsem se odstěhovala to bylo jednoduší. Když jsem odmaturovala a dostala se na vysokou, začala jsem studovat a věnovat se hudbě. Vydala jsem už dvě alba a měla spoustu koncertů.
Někdo zazvonil a já se vydala otevřít. "Myslela jsem, že by se ti hodila pomoct." usmála se Emily a natáhla ke mě ruku s kelímkem kávy.
"Děkuji," vzala jsem si kelímek a napila se. "nevím co si obléknout. Nevím, jestli se mi tam vůbec chce. Zajímalo by mě, jestli se změnil.."
"Zvládneš to?" zeptala se a následovala mě do ložnice. Posadila se na mou postel a sledovala kousky oblečení, které jsem jí ukazovala.
"Já nevím," odpověděla jsem upřímně. "když už jsem si konečně zvykla, že ho nemám ve svém životě, tak se musí vrátit. Napadá mě- myslel na mě, když odjel? Poslouchal moji hudbu? Protože skoro polovina písniček je napsaná pro něho.. O něm."
"Tyhle jsou dobrý." ukázala na zlaté šaty, které jsem držela v pravé ruce.
"Myslíš?" nadzvedla jsem jedno obočí a prohlídla si je. Emily přikývla a já šaty položila vedle ní na postel.
"Kdy máš další koncert?" sedla jsem si k zrcadlu a začala se líčit.
"Teď mám pauzu. Poslední koncert mám příští víkend, kdy zpívám v obchoďáku."
"Příští víkend mají dojet holky." připomněla mi a já přikývla. Věděla jsem, že mají dojet. Dokonce se měli objevit i kluci, abychom potom společně jeli na tábor. Minulé prázdniny tam ani jeden z nás nebyl.. teď tam máme jet, abychom byli vedoucí, protože jich má Donald málo. Mělo to být jako za starých časů.. tedy skoro.
"Hele myslíš, že-"
"Ne," skočila jsem jí do řeči. "nevím, jestli jede i Christopher, ale upřímně doufám, že ne. Nemůžu s ním strávit dva měsíce na táboře.. nemůžu s ním být na místě, kde to všechno začalo."
"Tvoje máma se nezmiňovala o tom, že by jel?" nadzvedla jedno obočí. Zakroutila jsem hlavou.
"Máma o něm přede mnou nemluví, když nemusí," vysvětlila jsem. "jestli zničilo naší rodinu to, že jsme byli spolu.. tak mě zajímá co se s naší rodinou stalo, když jsme od sebe. Je to horší.. Máma s Mickeym a Minnie kvůli nám slaví dvoje všechno- Vánoce, Velikonoce, Díkuvzdání.."
"Můžu se tě na něco zeptat? Miluješ ho pořád?"
"Já nevím," zamumlala jsem. "mám pocit, že ho budu vždycky milovat."
Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila ze svého auta. Přešla jsem přes trávník a vešla do domu. Hned jsem ucítila nádhernou vůni pečeného kuřete. "Jsem tady!" zavolala jsem.
"Ahoj." Minnie ke mě doběhla, aby mě mohla obejmout. "Máš krásné šaty."
"Ty taky." pohladila jsem jí po vlasech. "Kde jsou všichni?"
"Máma je v kuchyni, táta ještě nedojel z práce a Chris je ve svém pokoji. Prý byl po cestě moc unavený, takže si se mnou ani nechtěl hrát."
"Tak si po večeři budeme hrát spolu, jo?" mrkla jsem na ní a Minnie s úsměvem přikývla, potom odběhla do obýváku.
"Lyro?" ozvalo se ze schodů. Ne- nejsem připravená vidět o samotě. Bez jediného pohledu jsem se vydala do kuchyně za mámou.
"Ahoj." pozdravila jsem.
"Lyro." máma se starostlivě usmála a její pohled směřoval někam za mě. Věděla jsem, že tam stojí a taky to, že bych se na něho měla konečně podívat. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se. Hledala jsem jestli se nějak změnil- ale kromě pár tetování, které se na jeho těle objevili byl naprosto stejný.
"Můžeme si promluvit?" zeptal se tichým hlasem. Podívala jsem se přes rameno na mámu, která nás sledovala.
"Není to dobrý nápad." zakroutila jsem hlavou.
"Myslím, že byste si měli promluvit." ozvala se máma a já se na ní překvapeně podívala. "No co? To co se mezi vámi stalo bylo před dvěma lety. Měli byste si o tom promluvit-"
"Mickey bude naštvaný, že jsme sami v jedné místnosti." připomněla jsem. "Připomínal mi to celý dva roky mami.. já a Christopher- neměli bychom spolu být osamotě, protože by se mohlo něco stát- jak říká Mickey."
"Odkdy ho tak posloucháš?" uchechtla se máma a podívala se na Christophera. "Nechám vás tady.. stejně jsem už dovařila. A Mickey bude doma tak za patnáct minut, takže máte čas." nechala mě osamotě s klukem, kvůli kterému jsem jí brečela na rameni. Nemohla jsem uvěřit, že mě tak zradila.
"Chyběla jsi mi." zašeptal.
"Cože?" zasmála jsem se. "To mi říkáš prostě jen tak? Chyběla jsem ti? Tak proč jsi nenapsal? Nezavolal? Takže to, že jsem ti chyběla si strč někam." zavrčela jsem na něho.
"Lyro," natáhl ke mě ruku, ale než stihl udělat něco dalšího, prohrábl si rukou vlasy. "Chtěl jsem se ti ozvat. Ale není to tak jednoduché-"
"S tím běž do háje," všechna zlost se ve mě najednou objevila. Vzpomněla jsem si na všechny ty probrečený dny a cítila nenávist. "doufám, že zase brzo odejdeš, protože ty do mého života už nepatříš." otočila jsem se k odchodu, ale jeho hlas mě zarazil.
"Jedu na tábor."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
