"Můžu poprosit o tanec?"objevil se u mě Christopher. S úsměvem jsem se zvedla a podala mu svou ruku.
"Ty vždycky." odpověděla jsem. Christopher mě dovedl doprostřed parketu a položil ruce na moje boky. Já své ruce spojila za jeho krkem. "Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se stalo."
"Už na to nemysli," zašeptal a políbil mě do vlasů. "můj otec nezmění nic na tom, co k tobě cítím. Znovu už ne."
"Ale ještě to neskončilo, že? Pořád s námi bude mít nějaký problém."
"Myslím, že ano," přikývl smutně. "nikdy to neskončí úplně. Ale máme podporu tvé mámy a dokonce i Minnie- překvapilo mě, že o nás věděla."
"Je velmi chytrá," přikývla jsem. "ale to není žádná novinka.. vždycky jsem to o ní věděla."
"To já taky," souhlasil. "je přece chytrá po svém bratříčkovi."
"No to nevím," zasmála jsem se a Christopher mě za trest štípl do boku, což mě rozesmála ještě víc. "nechci aby tábor skončil.. vím, že je to až za dlouho, ale až se vrátíme do reality-"
"Tak to pořád budeme my," skočil mi do řeči. "slibuji, že tentokrát už to nezkazím.. neublížím ti tak jak jsem ti ubližoval doteď. Jen nevím jak to udělám s bydlením, musím si něco najít."
"Myslela jsem, že budeš bydlet se mnou," zamračila jsem se. "ale jestli nechce-" Christopher mě přerušil polibkem.
"Samozřejmě, že chci," zašeptal. "Nechci nic jiného než se probouzet vedle tebe, Lyru. Ať už si každý říká co chce.. Můžou si tvrdit, že to co máme mezi námi není správné, ale je to naše věc. A já tě miluju víc než cokoliv."
Probudila jsem se vedle Christophera. Podívala jsem se do jeho obličeje a opatrně se dotkla jeho tváře. Vstala jsem a šla si dát sprchu. Včera večer Christopher poprosil kluky, jestli nemůžou spát v naší chatce s oni souhlasili. Oblékla jsem si kraťase a Christopherovo triko.
"Už jsi vzhůru?" usmála jsem se, když jsem spatřila Christophera jak sedí na posteli. Došla jsem k němu a on si mě stáhl na klín.
"Krásně voníš." zašeptal.
"Musíme jít.. za chvíli je budíček." políbila jsem ho na nos.
"Půjdu si dát sprchu," přikývl. "zvládneš budíček sama? Hned se k vám přidám."
"Dobře," přikývla jsem a zvedla se. "uvidíme se u snídaně. Miluji tě." poslala jsem mu vzdušnou pusu a vydala se k chatkám, kde spali děti z našeho týmu. Postupně jsem je všechny probudila a protože, kvůli včerejší diskotéce dnes nebyla rozcvička vzala jsem je rovnou do jídelny na snídani.
"Kde je Chris?" zeptala se mě Georgie.
"Za chvíli tady bude," usmála jsem se na ní. "a koukejte- už běží." všichni se otočili a sledovali Christophera, který se rozběhl od své chatky k nám.
"Omlouvám se za zpoždění." políbil mě na tvář. Slyšela jsem jak se někteří uchechtli. Věděla jsem, že o našem vztahu ví, ale bylo zvláštní se na veřejnosti chovat jako pár. "Dneska bude hodně týmová hra, takže si budete muset důvěřovat." všichni přikývli a vydali se pro jídlo. Sedli jsme si ke stolu k ostatním.
"Je fajn vás vidět zase spolu." usmála se Emily.
"Chrisi? Lyro? Můžu s vámi mluvit?" Donald přišel do jídelny a čekal na nás u vchodu. Nechápavě jsem se podívala na Christophera, který jen pokrčil rameny. Oba jsme se zvedli a vydali se za ním.
"Kde je Minnie?" zeptal se mě Christopher. Rozhlédla jsem se a zjistila, že chybí. Jen jsem pokrčila rameny.
"Půjdeme do kanceláře. Minnie tam už čeká."
"Donalde, co se děje?" zeptal se Christopher. Donald mu neodpověděl a Christopher si se mnou propletl prsty. Věděla jsem, že je nervozní stejně jako já.
"Chrisi!" vykřikla Minnie a rozběhla se do jeho náruče. "Donald řekl, že se mnou musí mluvit. Co se děje?"
"To se teď dozvíme, Minnie." pohladila jsem jí po vlasech a podívala se na Donalda.
"Nevím jak vám to říct-" povzdychl si a usadil se za stůl. "Volala mi vaše matka.. váš otec měl v noci autonehodu.. Nevypadá to s ním dobře."
