Christopher
Díval jsem se na Lyru a čekal na její odpověď. Potřeboval jsem od ní slyšet, že tomu dá ještě šanci. Zdálo se mi to jako věčnost než konečně promluvila.
"Co když to zase nevýjde?" zeptala se. "Dala jsem do našeho vztahu už tolik nadějí, že nevím co to se mnou udělá, když znovu odejdeš."
"Už neodejdu," řekl jsem rychle. "jen pokud by jsi to chtěla ty," pomalu jsem zvedl ruku a dotkl se její tváře. Čekal jsem, že třeba uhne, ale jen zavřela oči. "nemůžu ti slíbit, že ti znovu neublížím, ale tentokrát se vždycky vrátím." slíbil jsem.
"Ale co Mickey?" zeptala se a otevřela oči a já se do nich zamiloval ještě více. Ztrácel jsem se v tom modrém oceánu jejich očí.
"Zapomeň na něho. Jsme dospělý a můžeme si dělat co chceme.. Nemůže nám v tom zabránit." odpověděl jsem jí. Zhluboka jsem se nadechl a udělal první krok. Lehce jsem přiložil rty na ty její a čekal jsem. Když se neodtáhla, položil jsem ruce na její boky. Bylo to báječně znovu cítit její rty na těch svých.
Když jsem se od ní odtáhl, zastrčil jsem ji pramínek vlasů, který jí vypadl z culíku za ucho. "Bože miluji tě ještě víc než předtím." zašeptal.
"Neměli bychom se vrátit k ostatním?" zeptala jsem se.
"Nemusíme, jestli nechceš," usmál jsem se. "můžeme to být jen my dva.. Aspoň na chvíli."
"Dobře," přikývla. "zůstaneme ještě chvíli sami dva, než se vrátíme do té otřesné reality."
Vylezl jsem z koupelny, kde jsem si dal rychlou sprchu. Kluci hráli karty, ale když si mě všimli, hned se na mě obrátili. "Takže ty a Lyra-?" začal Ash
"Jak to víte?" nadzvedl jsem jedno obočí.
"Vypadáš šťastně."vysvětlil Archie. "Takže mezi vámi je to už dobré?"
"Doufám," přikývl jsem. "musíme tomu dát čas.. a uvědomit si co to pro nás znamená, až se zase vrátíme domů."
"Ty jsi jí nikdy nepřestal milovat, že?" Ashova otázka mě překvapila.
"Vždycky to byla jen ona," přikývl jsem. "i když jsem s ní nebyl, moje srdce patřilo jen jí." posadil jsem se na postel a prohrábl si vlasy. "Ale bojím se, že jí znovu ublížím."
"Vždycky ti odpustí," odpověděl Arch. "miluje tě. Kdykoliv se na tebe podívá.. je to jakoby se dívala na celý svůj vesmír." musel jsem se pousmát. Bylo fajn slyšet něco takového. Najednou se otevřeli dveře chatky.
"Chrisi!" vyhrkla Emily. "Lyra-"
"Co?" zeptal jsem se a byla mi jedno, že na sobě nemám triko. "Co se stalo, Em?"
"Zatočila se jí hlava a zkolabovala v koupelně-" na nic jsem nečekal a lehce Emily odstrčil z cesty. Běžel jsem na ošetřovnu, protože jsem už nějak věděl, že jí tam odnesli. Donald stál před budovou.
"Je v pořádku?" vyhrkl jsem.
"Uklidni se Chrisi. Je v pořádku.. jen se trochu praštila-"
"Jen se trochu praštila?" zeptal jsem se. Možná jsem trochu vyšiloval, ale měl jsem o ní strach. "Proč omdlela?"
"To nevíme.. Volali jsme k ní doktora.. měl by tady být každou chvíli."
"Jdu za ní," vešel jsem na ošetřovnu a prvně jsem spatřil Betty, která byla táborová doktorka. Lyra seděla na lehátku a na čele měla malou tržnou ránu. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se a přešel k ní.
"Jsem," přikývla. "Emily ti to neměla říkat.. jen ti nahnala strach."
"Je dobře, že mi to řekla," odpověděl jsem a pohladil jí po tváři. "nevíš proč se ti ta hlava zamotala?"
"Málo jsem pila," přiznala se. "takže možná z toho."
"Taky si myslím, že to bylo kvůli tomuhle," přikývla Betty. "Je vedro a musí se hodně pít." podívala se na Lyru. "A u tebe si to budu kontrolovat, Lyro. Jdu za Donaldem.. Za chvíli by tu měl být ten doktor."
"Nemuseli jste nikoho volat-" namítla Lyra, ale Betty jí neposlouchala a vyšla ven. Sedl jsem si vedle Lyry a objal jí okolo ramen. Položila si hlavu na moje rameno. "To nám to, ale pěkně začalo co?" uchechtla se a já pobaveně zakroutil hlavou.
"Jo.. myslím, že to začalo dobře." zašeptal jsem a políbil jí do vlasů.
