"Jsem hrozná matka, že beru svoje dítě na tábor?" zasmála se Josie a podívala se na rok a půl starou Amber, která spala v přenosné postýlce.
"Nejsi," zakroutila Emily hlavou. "špunt si musí začít zvykat už od dětství.." zasmála jsem se a podívala se na Amber. Byla nádherná. Byla hodně podobná Josie, ale i Alexovi.
"A proč nejel Alex?" zeptala jsem se. Když holky přijely, ubytovala jsem je u sebe doma. Kluci zůstali u mé mami s Christopher.
"Nedali mu volno v práci," povzdechla si. "ale rozhodně se za námi přijede podívat. A slíbil že zůstane aspoň týden."
"Aspoň že tak," usmála jsem se. "nemůžu uvěřit že jedeme už zítra."
"Co Christopher? Mluvili jste spolu od toho klubu?" zeptala se Zoe a já spražila Emily pohledem. Tohle mělo zůstat jen mezi námi.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "ani nevím jak s ním dokážu vydržet dva měsíce, když s ním nedokážu být ani v jednom domě." Josie i Zoe se na mě smutně pousmály. Když se dozvěděly, že jede taky zkoušely mi říct, že se k sobě možná vrátíme. Ale Emily jim řekla, ať to neřeší - Christopher mi prý ublížil a nezaslouží si moje odpuštění. A hlavně to abych se k němu vrátila. Když o tom mluvily, seděla jsem jen na gauči a mlčela.
Najednou někdo zazvonil a já se překvapeně zvedla a šla otevřít. "Donášková pizza!" vykřikl Archie a málem mě povalil jak mě objal.
"Co tady děláte?" zasmála jsem se, když jsem si za jeho zády všimla i Ashe a Joshe. Myslela jsem, že jsou tady jen oni tři, ale Christopher přešlapoval u výtahu.
"Mysleli jsme, že budete mít hlad," vysvětlil Ash a zamával s krabicemi. "snad nevadí, že jsme došli."
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "pojďte dovnitř."pustila jsem je do bytu a oni postupně vešli.
" Říkal jsem jim, že není dobrý nápad abych chodil taky. "zašeptal Christopher, když kolem mě procházel.
"To nevadí.. neví jak se k nám chovat, když nejsme spolu. Navíc- asi není dobrý nápad se vyhýbat, když spolu budeme dva měsíce." řekla jsem a zavřela dveře. "Běž za ostatníma do obýváku.. Hned za vámi dojdu." Christopher přikývl a já zamířila rychle do své ložnice. Potřebovala jsem si všechno urovnat v hlavě. Jak se mohlo stát, že je Christopher v mém bytě? Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Zhluboka jsem se nadechla.
"Lyro?" zaklepala Emily na dveře. "Jsi v pohodě?"
"Jo!" houkla jsem. "Jen potřebuji chvilku o samotě, Em. Hned za vámi dojdu."
"Jsi si jistá?" zeptala se nejistě.
"Jsem," odpověděla jsem jí. "dej klukům něco k pití nebo tak.. pusťte si televizi, nebo něco-"
"Dobře." slyšela jsem jak se Emily vrátila k ostatním. Došla jsem ke své posteli a posadila se. Stokrát jsem si nalhávala, že už jsem se přes Christophera možná přenesla. Ale věděla jsem, že je to jen moje přání. Věnovala jsem se hudbě a škole, takže jsem na vztahy neměla čas. I Norman řekl, že bude lepší, když si dám od kluků pauzu. Ale možná část mě chtěla jen Christophera. Někdo zaklepal na dveře a já zvedla hlavu. Dveře se otevřeli a dovnitř nakoukl Ash.
"Můžu dál?" zeptal se s úsměvem a já přikývla. Ash vešel a zavřel se sebou. Posadil se vedle mě. "Chceš si o tom promluvit?"
"O čem?" hrála jsem hloupou. "Všechno je v pořádku."
"Není," zakroutil hlavou. "vím to já, víš to ty a ví to všichni ve vedlejší místnosti. Tak mi řekni o co jde?"
"Já nevím," odpověděla jsem popravdě. "neodpustila jsem Christopherovi, co udělal.. ale zároveň mi chybí. Je možné, že i po tom všem ho miluji?"
"Zažili jste toho spolu hodně, Lyro. Něco, co někdo ani nezažije.. takže ano je možné, že ho miluješ."
"Víš proč to udělal? Řekl vám to?" zeptala jsem se a zahleděla se do jeho očí. Zoufale jsem to potřebovala vědět. Už jsem chtěla znát pravdu, proč tenkrát odešel. Proč mě tady nechal..
"Bohužel," zakroutil hlavou. "ale zkusím to s Archem zjistit, dobře?" objal mě okolo ramen a já přikývla. "A teď se usměj.. úsměv ti sluší víc." A já ho poslechla. Setřela jsem si slzu, která mi stékala po tváři a široce se usmála.
