"Christophere!" zakřičela jsem znovu, ale marně. Už půl hodiny jsem ho hledala. Byla jsem u jezera, u hlavní budovy a nakonec jsem skončila s baterkou v lese. "Christophere, prosím ozvi se!" najednou jsem o něco zakopla. Podívala jsem se dolů a spatřila prázdnou láhev od vodky. Rychle jsem se rozhlédla, ale nikoho jsem neviděla. "Christophere!" zkusila jsem to znovu.
"Lyro?" uslyšela jsem zprava. Rychle jsem se tam rozběhla. Christopher seděl na zemi a v ruce držel další láhev. "Našla si mě." pousmál se.
"Jsi opilý," povzdychla jsem si. "a v lese. Co tě to napadlo? Pojď dostanu tě zpět do tábora." chtěla jsem ho podepřít a postavit na nohy, ale ucukl.
"Ne," zakroutil hlavou. "nezasloužím si tvou pomoct. Odešel jsem a nechal tě s mým otcem."
"O tom teď nebudeme mluvit.. musíš se prospat," zkusila jsem to znovu a tentokrát se nechal. Překvapila mě jeho váha a málem jsem se pod ní zhroutila, ale nakonec jsem to ustála. Bylo obtížné svítit na cestu a podepírat ho zpět do tábora, ale když se mi to konečně povedlo a vrátili jsme se zpět zamířila jsem do své chatky. "Musíš být potichu, Amber spí." Christopher něco zamumlal a já ho dostala dovnitř. Posadila jsem ho na svou postel a pomohla mu sundat boty.
"Lyro-" zamumlal. "klidně mě nenáviď, ale mluv se mnou. Nezvládnu pokud mě budeš ignorovat a nebudeš se mnou mluvit." podíval se na mě s tím nejbolestivější výrazem, který jsem u něho viděla. "Prosím."
"Měl by si spát," řekla jsem. Christopher si lehl a já ho přikryla dekou. Netrvalo to dlouho a slyšela jsem jeho tiché oddechování. Ještě chvíli jsem ho sledovala a potom jsem si vytáhla náhradní deku a polštář. Vzala jsem si karimatku a lehla si na zem.
"Miluji tě." uslyšela jsem. Překvapeně jsem se nadzvedla a podívala se na něho. Spal, takže to řekl ze spaní. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a znovu si lehla.
Když jsem se ráno probudila moje postel byla prázdná. Holky pořád spaly, takže jsem toho využila a šla si dát sprchu. Potom jsem je pomalu probudila a vyšla ven. Všimla jsem si Christophera, který právě přiběhl ke své chatce od jezera.
"Dobré ráno," oslovila jsem ho. Překvapeně se na mě otočil. "vyspanej?"
"Jo.. Děkuji, že si mě u sebe nechala. Přemýšlel jsem, jestli tě mám přenést do postele, ale nechtěl jsem tě vzbudit."
"V pohodě, " odpověděla jsem. "nevíš co se dneska bude dělat?"
"Vůbec," zakroutil hlavou. "potkal jsem Donalda, ale nechtěl mi nic říct."
"Aha." zamumlala jsem.
"Půjdu si dát sprchu. Uvidíme se u budíčku." vběhl do své chatky a já se zhluboka nadechla. Pamatoval si, co včera zamumlal ze spaní? Nebo o tom neví? Vrátila jsem se do chatky a zjistila, že holky se pomalu probouzí.
"Proč jsme tě našli na zemi a v té posteli Christophera?" zeptala se Emily, když jsem se posadila.
"Opil se.. Nemohla jsem ho nechat někde venku." pokrčila jsem rameny.
"Stalo se něco o čem bychom měli vědět?" ozvala se Josie, která vytáhla Amber z postýlky.
"Ne." zakroutila jsem hlavou a zatajila před nimi to, co mi řekl.
"Vážně?" nadzvedla Emily jedno obočí a já přikývla.
"Vážně," pokračovala jsem. "byl úplně na šrot.. Hned jak si lehl, usnul." holky přikývly a dál už to neřešily. Když nastal budíček, Christopher si vzal na starost rozvičku a já je pozorovala. Nebo spíše jen jeho. V kraťasech a bílém triku mu to slušelo. Myslím, že by mu slušelo všechno..
"Slyšela jsem, že Donald má letost nějakou novinku." došla ke mě Emily. "Jsem zvědavá co to bude.. Řekne nám to prý u snídaně. Na co se pořád koukáš?" sledovala můj pohled a zaměřila se na Christophera. "Jsi si jistá, že se včera nic nestalo?"
"Jsem," odpověděla jsem. "jen jsem ho musela najít.. Vždycky o něho budu mít starost, Em. Na tom se nic nezmění, i kdyby mi ublížil tisíckrát."
"Chápu." přikývla. "Ale Lyro.. Není nic špatného na tom, když si uvědomíš, že k němu něco pořád cítíš." řekla potichu a vrátila se ke svému týmu.
