"Pan a paní Jonesovi? Můžete do ordinace." Zavolala nás sestřička. Christopher se na mě usmál a propletl si se mnou prsty. Společně jsme vešli do ordinace, kde se na nás od stolu podívala doktorka.
"Dnes se máte dozvědět pohlaví, že?" Usmála se a já přikývla. "Tak si lehněte a vyhrňte si triko." Poslechla jsem a vylezla na lehátko. Vyhrnula jsem si triko a Christopher se postavil po mém boku. Doktorka mi na břicho dala gel a začala po něm projíždět přístrojem a přitom se dívala na obrazovku. "Zajímavé," podotkla po chvíli. "tohle jsem minule neviděla."
"Je všechno v pořádku?" Vyhrkla jsem vyděšeně. "Je miminko zdravé?"
"Ano," podívala se na mě a podala mi ubrousek, abych se otřela. "jen tam není jedno miminko, ale dvě. A obě to jsou holčičky."
"Cože?" Vydechl překvapeně Christopher. "Dvě holčičky?"
"Dvojčata." Zašeptala jsem nevěřícně já a podívala se na mé břicho. Doktorka se smíchem přikývla a posadila se ke svému stolu, aby nám napsala zprávu. Christopher mi pomohl z lehátka a já si spravila triko. "Jak to, že to nešlo vidět předtím?"
"Asi byli těsně za sebou," pokrčila rameny. "to se stává často. Potom na ultrazvuku vidím jen jedno." Vysvětlila a já přikývla. Podívala jsem se na Christophera, který stál beze slova a byl úplně bledý. "Bude v pořádku?" Kývla bradou k němu a já se smíchem přikývla.
"Jen to musí zpracovat." Řekla jsem a propletla s ním prsty. Doktorka mi podala moji průkazku a domluvila se se mnou na další schůzce. Potom jsme s Christopherem vyšli z ordinace a já se na něho vyčkávavě podívala.
"Budeme mít dvojčata." Zamumlal stále překvapeně. "A dvě holky.. nebyl jsem připravený bránit jednu holku před kluky.. teď budu muset bránit obě. Panebože."
"To zvládneš," usmála jsem se a podívala se mu do očí. "oba to zvládneme. Budeme ti nejlepší rodiče, které si naše děti budou moct přát."
9 měsíc
"Ještě jednou zatlačte a bude venku i druhá holčička!" Povzbudila mě doktorka a já jí poslechla. Christopher mě držel za ruku a statečně to všechno sledoval. Najednou jsem uslyšela dětský pláč. "No vidíte, že jste to zvládla." Usmála se na mě. "Chcete je hned vidět, nebo až budete na pokoji."
"Teď prosím." Zamumlala jsem unaveně.
"Dobře." Na chvíli někam odešla a za chvíli se vrátila s dvěma uzlíčky. "Tady je máte, maminko." Opatrně mi obě dala do náruče a já se na ně podívala. Byly obě naprosto stejné. Sestřičky je opláchly a zabalily do dečky.
"Podívej se na ně." Zašeptala jsem a podívala se na Christophera. Sledoval je s naprostým úžasem. Natáhl ruku a vzal jednu z holčiček za její malou ručičku. "Tohle je Theresa." Kývla jsem k ní a potom se podívala na druhou holčičku. "A tohle-"
"Josephine." Dokončil za mě a já přikývla. "Jsou tak dokonalé. Nikdy jsem nic dokonalejšího neviděl." Christopher si opatrně vzal Theresu do náruče a posadil se s ní na židli, která to bylo pro případ, že by se Christopherovi udělalo špatně a potřeboval se posadit.
"Jsou tak maličké." Řekla jsem při pohledu na Josephine. "Co když je nerozpoznám? Jsou úplně stejné."
"To zvládneme." Zopakoval moje slova, které jsem mu řekla tenkrát, když jsme se dozvěděli, že čekáme dvojčátka.
"Musíme vás odvést na pokoj a zkontrolovat maličké." Došla k nám sestřička. Vzpomněla jsem si, že se jmenuje Sabrina.
"Dobře." Přikývla jsem a podala jí Josephine. Christopher podal druhé sestřičce Theresu a ty dvě odešly. Ke mě přišla třetí sestřička a pomohla mi do pokoje, kde mě opláchla. "Kdy tady budu mít mé dcery?" Zeptala jsem se, když jsem ležela ve své posteli.
"Za chvíli, maminko." usmála se. "Potřebujete ještě něco?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "asi si chvíli zdřímnu."
"Dobře. A já vám slibuji, že až se vzbudíte, vaše dcery tu budou s vámi." Sestřička odešla a já zavřela oči. Byla jsem tak unavená, že jsem během pár minut hned usnula.
První co jsem uslyšela, byli hlasy které se ozývali z chodby. Nemohla jsem rozpoznat o čem se baví, ale měla jsem zvláštní pocit, který jsem nedokázala vysvětlit. Rozhlédla jsem se po pokoji a zjistila jsem, že tu jsem sama. Můj pohled padl na hodiny na zdi. Spala jsem skoro tři hodiny. "Chci aby jste jí našli!" uslyšela jsem vykřiknout Christophera. Pokusila jsem se opatrně vstát z postele, i když jsem věděla, že bych měla ještě ležet. Přešla jsem ke dveřím a otevřela je.
Christopher stál naproti nějakému muži v obleku a vedle něho stála moje máma a po tváři jí stékaly slzy. "Co se tady děje?" Zeptala jsem se potichu.
"Paní Jonesová!" Vyhrkla vyděšeně doktorka. "Jak to, že neležíte?"
"Kde mám svoje děti?" Ignorovala jsem její otázku. Christopher se podíval stranou a já si až všimla jeho pohledu plného bolesti. "Kde je Theresa a Josephine?" Zopakovala jsem svoji otázku.
"Paní Jonesová," promluvil ten muž. "jsem detektiv Collins." Natáhl ke mě ruku ale jen jsem se na něho nechápavě dívala. Proč tu byl detektiv? Proč mi nikdo neřekne, co se děje?
"Christophere?" Podívala jsem se na jedinou osobu, které jsem důvěřovala. Otočil hlavu, aby mi viděl do očí. V očích se mu zaleskly slzy.
"Lyro," začal, ale zarazil se, jak hledal ty správná slova. "Josephine-"
"Co se s ní stalo? Je v pořádku?" Vyhrkla jsem rychle.
"Někdo jí unesl." Dokončil větu a mě jako by se z ničeho nic zastavil svět. Věděla jsem, že na mě někdo mluví, ale nevnímala jsem to. Začala jsem vnímat až, když začal mluvit detektiv Collins.
"Zdá se, že jí unesla jedna ze zdejších sestřiček. Sabrina Collmnová, říká vám to něco?" Zeptal se.
"Mám pocit, že byla u mého porodu." Zamumlala jsem. "Nic jiného o ní nevím. Proč jste tady? Neměl byste jí hledat?"
"Věřte mi paní, Jonesová, že jí všude hledáme. Nasadil jsem ty nejlepší lidi, ale jako by se po ní slehla zem." Znovu jsem se podívala na Christophera. Ten bez jediného slova přistoupil ke mě a přitáhl si mě do náruče. Najednou se mi po tváři začaly kutálet slzy. Nemohla jsem to zastavit. Ani jsem nechtěla. Byla jsem matka, co přišla o své dítě.
Po roce a půl
"Jak to myslíte, že musíte zrušit pátrání?" Zeptal se naštvaně Christopher, mezitím co jsem seděla v křesle a v náruči držela malou Tessu.
"Pane Jonesi, uběhl už rok a půl. Už tak jsme přesáhli pátrání.. ani nevíme, jestli je vaše dcera na-" Jeho pohled sklouzl na mě a odmlčel se. "Je mi to moc líto. Přijel jsem, abych vám to řekl osobně. " Christopher ho šel doprovodit ke dveřím a když se vrátil, zůstal stát ve dveřích.
"Najmu ty nejlepší detektivy, Lyro. Udělám všechno proto, abych tu ženskou a Josephine našel."
"Já vím, " přikývla jsem a zvedla se. Došla jsem k němu a Christopher nás opatrně objal. "slib mi, že se ale Therese nic nestane. Nedokážu si představit, že bych ztratila i jí."
"Slibuji. A slibuji, že se znovu setkáme s naší dcerou."
