Probudila jsem se do slunečního rána vedle Christophera. Potichu jsem vylezla z postele a zamířila do kuchyně, uvařit kafe. Nemohla jsem uvěřit, že zítra se vdávám. Dnes jsme každý měli rozlučku se svobodou. Já s holkami a on s kluky. Moje šaty viseli u mámy doma. Nikdo kromě mě a Summer, která je šila neviděl, takže to zítra bude pro všechny překvapení. Svatba se koná v říjnu, takže zatím není taková zima.
"Dobré ráno." Christopher mě objal zezadu a políbil na tvář. "Poslední den jako svobodná. Jak se cítíš?"
"Možná si to ještě rozmyslím," provokovala jsem. "nejsem si totiž jistá-"
"Tak slečna si není jistá, jo?" Christopher si mě otočil čelem a políbil. Vysadil mě na kuchyňskou linku a já ho objala nohama okolo pasu. Vjela jsem rukou do jeho vlasů a přitáhla si ho tím ještě víc k sobě. Najednou se ozval zvonek a Christopher se ode mě s povzdechem odtáhl. "Jdu tam." Ještě rychle mě políbil na tvář a vydal se otevřít. Za pár sekund se vrátil i s Emily a Zoe za zády.
"Měl by ses obléknout. Kluci na tebe čekají dole. Lyra je už od rána jen naše." Mrkla na Christophera Zoe.
"Počkat cože?" Nadzvedl překvapeně Christopher jedno obočí. "Proč mi to nikdo neřekl?"
"Je to jasná věc," pokrčila Emily rameny. "neměl by si jí vidět až do svatby. Takže se běž obléknout a sbohem."
"Ty jsi o tom věděla?" Otočil se na mě Christopher dotčeně. Jen jsem s úsměvem pokrčila rameny a seskočila z kuchyňské linky.
"Počkejte v obýváku. Taky se převléknu." Chytla jsem Christophera za ruku a vedla ho do naší ložnice. "Kluci ti naplánovali celý den," řekla jsem. "holky zase pro mě. A zítra až se uvidíme.. řekneme si ano."
"Na to jediné se teď těším," zavrčel. "nechci trávit den s kluky. Chci být s tebou." Objal mě okolo pasu a zadíval se mi do očí. "Nemůžeme prostě zůstat doma, ležet v posteli a koukat na Netflix?"
"To asi nepůjde," uchechtla jsem se. "je to tradice. Před svatbou bychom se neměli vidět." Vysvětlila jsem. "A měl by sis to užít, protože to je tvoje poslední svobodná noc." Praštila jsem ho do ramene a Christopher zakoulel očima.
"No dobře," povzdychl si. "ale doufám, že mě u toho oltáře nenecháš."
"První zastávka- Bistro u Churchilla!" vykřikla nadšeně Zoe a rozpřáhla ruce. "Musíme se pořádně najíst a počkáme tady na Josie." Vešly jsme dovnitř a našly prázdný stůl. "Objednej si cokoliv. Dneska platíme my."
"To nemůžete myslet vážně." Zasmála jsem se. "Nebudete všechno platit. "
"Ale Lyro," povzdychl si Emily. "tohle je tvoje rozlučka. Prostě to nech na nás, dobře?"
"No dobře." Přikývla jsem. "Zaplatím něco večer."
"Jsem tu!" Vlítla do bistra Josie a všichni zákazníci se na ní překvapeně podívali. Jen se omluvně usmála a došla k našemu stolu. "Tady je naše nevěsta!" Stoupla jsem si, aby mě mohla obejmout. "Už jste jí to dali?" Obrátila se na Zoe a Emily.
"Čekaly jsme na tebe." Odpověděla Emily.
"Co jste mi měly dát?" Nadzvedla jsem tázavě jedno obočí. Všechny tři se záhadně usmály a Emily vytáhla ze své kapsy tašku z nákupního centra. "Co to je?" Zeptala jsem se, když mi tašku podala.
"Koukni se." Pobídla mě nadšeně Josie. S povzdechem jsem s tašky vytáhla černé šaty. "Ty jsou na dnešní večer
"Na dnešní večer?"
"Jo," přikývla Zoe. "budeme vymetat přece kluby. Jsi poslední noc svobodná. Potom otěhotníš a už se v životě do žádného klubu nepodíváš."
"A to jste mi kvůli tomu museli kupovat šaty?" Nadzvedla jsem pobaveně jedno obočí. "Mám hodně šatů.. mohla jsem si vzít nějaké svoje."
"Dneska k sobě domů, ale už nepůjdeš," vysvětlila Emily. "neboj se.. sbalila jsem ti lodičky a všechny důležité věci, které budeš potřebovat. A jestli jsem na něco zapomněla zítra ráno se pro ně stavím."
"Panebože," zakroutila jsem s úsměvem hlavou. "dobře.. ale až budu unavená, půjdeme domů! Nechci vypadat na své svatbě jako zombie."
"Rozkaz." Řekly všechny sborovně a potom jsme se rozesmály, až se po nás znovu všichni otočili.
