"Pěvecká soutěž?" zasmála se Zoe. "Slyšel jsi mě někdy zpívat, Donalde?"
"Ne, ale uslyším." zazubil se. "každý vedoucí, kteří jsou spolu si zazpívají duet.. A vy dětska se můžete přihlásit sólově nebo ve dvojicích. Skupiny jsou taky vítány."
"Jak tě to napadlo?" zakroutila jsem pobaveně hlavou.
"Byla jsi moje inspirace," mrkl na mě. "už se těším na váš duet." řekl a díval se přitom na mě a Christophera. Narvozně jsem se na něho podívala a zjistila, že se tváří stejně jako já. Ani jeden z nás si tohle nepředstavoval.
"No a teď začneme konečně s nějakou soutěží. Vedoucí- rozdělte svoje dětska do dvojic. A dejte jim lano s kterým si k sobě přivážou." poznala jsem tu hru. Byla to první hra, kterou jsme hráli i my. Byla jsem ve dvojici s Christopherem a poprvé si uvědomila, že mezi námi to nikdy nebude fungovat.
Mezitím, co jsem uvažovala, Christopher je rozdělil. Když hra začala, postavil se vedle mě.
"Pamatuješ?" zašeptal a já se na něho podívala. To byla chyba, protože se ve stejnou chvíli podíval i on na mě. "V ten den jsem si myslel, že otravnější holku jsem nikdy nepotkal." uchechtl se a já si uvědomila jak nádherný oči má.
"Taky jsem si o tobě nemyslela nic dobrýho." odpověděla jsem upřímně. Christopher pobaveně zakroutil hlavou a otočil se zpět k našemu týmu.
Jak jsem předpokládala, skončili jsme na prvním místě. Jak jinak, když je vedoucí právě on? Přesunuli jsme se do jídelny na oběd.
" Takže mezi tebou a Chrisem je to lepší?" zeptala se Zoe.
"Snažíme se spolu aspoň vyjít. Když jsme ti sourozenci." vysvětlila jsem a posadila se k našemu stolu. "Ale je to těžké.. Něco uvnitř mě nechce být jen jeho sestra."
Ležela jsem u jezera a opalovala se. Byl odpolední klid a holky hrály s klukama karty pod stromem opodál. "Můžu?" ozvalo se nademnou. Otevřela jsem oči a spatřila Dustina.
"Jasně ," přikývla jsem a posadila se. Přetáhla jsem si přes hlavu triko, protože jsem před ním nechtěla sedět skoro nahá.
"Doufám, že tě neruším." usmál se.
"Ne.. Na opalování mám ještě celý dva měsíce." odpověděla jsem s úsměvem. "Byl jsi ve vodě?" zeptala jsem se, když jsem si všimla jeho mokrých vlasů.
"Jo," přikývl. "závodně plavu, takže jsem si musel dát nějaký trénink." ušklíbl se. "Můžu se tě na něco zeptat?"
"Ptej se." pobídla jsem ho.
"Je pravda to co se říká? Že chci něco měla s Chrisem?" zeptal se a překvapeně zamrkala. "Promiň vím, že je drzé se ptám.. Ale zajímá mě to."
"Milovala jsem ho." odpověděla jsem upřímně. A miluju ho-dodala jsem v duchu. "Jen nám to nevyšlo.. Jeho otec a zároveň můj nevlastní otec to neschvaloval.. A bylo toho víc.. Proč se ptáš?"
"Protože se na mě dívá jako kdyby mě chtěl zabít. Nechci ho nějak naštvat." otočila jsem se a zjistila, že má Dustin pravdu. Christopher se díval naším směrem a netvářil se dvakrát šťastně. Otočila jsem se zpět k Dustinovi a povzdechla si.
"Nevšímej si ho.. Snažíme se, abychom spolu vycházeli... A on to jen zhoršuje. Pořád se chová jako kdyby mě miloval."
"Třeba tě pořád miluje." řekl. "Mluvili jste spolu o tom?"
"Není o čem," odpověděla jsem. "jsme prostě nevlastní sourozenci." začalo mi být až moc velké horko. Potřebovala jsem vypadnout, co nejrychleji pryč. "Uvidíme se u další hry.. Jdu si dát sprchu." zvedla jsem se ze svého ručníku a sbalila si věci. Potom jsem se co nejrychleji vydala pryč.
Vešla jsem do chatky a věci nechala u postele. "Musíme si promluvit." Christopher bez pozvání vešel a nakráčel si to přímo ke mě.
"Není o čem mluvit." povzdychla jsem si. Byla jsem už unavená.. Bála jsem se, že k němu začnu cítit něco ještě víc než doteď.
"Ale je," Christopher byl rozhodnutý neopustit místnost, dokud si s ním opravdu nepromluvím.
"Tak o čem chceš mluvit?" založila jsem si ruce na hrudi.
"Miluješ mě pořád?"
