"Konečně doma." Řekla jsem a položila svoje tašky do chodby. "Nemůžu uvěřit, že ty dva měsíce utekli tak rychle."
"Já taky ne." Přikývl Christopher a objal mě zezadu okolo pasu. Políbil mě do vlasů. Potom co jsme vysadili Minnie u našich rodičů, jeli jsme do mého bytu. "Mám hlad jako vlk."
"Můžeme si něco objednat," navrhla jsem. "protože v lednici nic mít nebudu. Musím zajít potom do obchodu. Takže co by sis dal?" Otočila jsem se k němu čelem a omotala ruce kolem jeho krku. "Čínu? Pizzu?"
"Pizzu," zazubil se. "dva měsíce bez pizzy je jako věčnost."
"No dobře," zasmála jsem se. "tak ji objednáš? Půjdu rychle do sprchy?"
"A nechceš společnost?" nadzvedl jedno obočí, ale se smíchem jsem zakroutila hlavou a odstrčila ho od sebe. "Nevíš o co přicházíš."
"Myslím, že to risknu." Pokrčila jsem rameny a zamířila do koupelny. Svlékla jsem se a vlezla si do sprchy. Za pár minut jsem vylezla a omotala kolem svého těla ručník. Přešla jsem do ložnice a otevřela skříň. Převlékla jsem se do tepláků a tátova trika. Když jsem se vrátila do obýváku, Christopher seděl na gauči a něco ťukal do mobilu. "Jestli chceš, sprcha je volná." Christopher zvedl pohled od mobilu a podíval se na mě.
"Jo půjdu," přikývl. "pizza je objednaná." Když kolem mě procházel, políbil mě na tvář. Když zalezl do koupelny, pustila jsem se do třídění oblečení z tábora. Věděla jsem, že budu muset všechno vyprat, ale nemohla jsem kufry nechat na chodbě.
V momentě, kdy Christopher vyšel z koupelny se ozval zvonek. "Pizza je tady!" Houkla jsem a vydala se ke dveřím. Otevřela jsem a poslíček s pizzou se na mě široce usmál.
"Vaše pizza." Podal mi dvě krabice. "Platba už proběhla." upozornil mě, když jsem chtěla v kabelce najít peněženku. "Přeji krásný zbytek dne." Rozloučil se a vydal se k výtahu.
"I vám!" houkla jsem na něho rychle než stihl zmizet. Zavřela jsem dveře a položila krabice do obýváku na stůl. Potom jsem zašla do kuchyně pro talíře. Christopher se už usadil na gauč a vzal si svoji krabici. "Jak si věděl, že budu chtít svoji vlastní pizzu?"
"Protože tě znám." Odpověděl pobaveně. "Rád se s tebou dělím, ale tentokrát mám vážně obrovský hlad. A ty by si mi všechno snědla."
"No dovol!" Odpověděla jsem. "Já jím přiměřeně."
"No jasně," uchechtl se a pustil se do své pizzy. Pustili jsme si k tomu televizi, ale stejně jsme si víc povídali než vnímali film, který v ní jel. "odnesu to." nabídl se, když jsme dojedli. Vzal můj talíř a krabice a odnesl je do kuchyně. Potom se ke mě vrátil a posadil se ke mě na gauč. Objal mě okolo ramen a já si spokojeně položila hlavu na jeho rameno.
Najednou se ozval zvonek. Překvapeně jsem se podívala na Christophera, který jen pokrčil rameny. Zvedl se a já sledovala jak přechází ke vchodovým dveřím. "Co tady děláš?" zeptal se. Z mého místa jsem na dotyčnou osobu neviděla, takže jsem se zvedla a přešla k nim. Stoupla jsem si za Christophera a spatřila Mickeyho.
"Měli bychom si promluvit. Můžu dál?" Zeptal se. Dřív než Christopher stihl odpověď jsem přikývla. Ustoupila jsem stranou a Christophera zatáhla sebou. Zavřel dveře a já s Mickeym odešla do obýváku. Sledovala jsem jak se posadil do křesla a konečně si ho konečně prohlédla. Po autonehodě nebyla už ani stopa.
Posadili jsme se naproti němu na gauč a já si položila ruce do klína. Christopher si se mnou hned propletl prsty a pobídl svého otce, aby pokračoval. Mickey naše ruce nechal bez poznámky a odkašlal si.
"Dozvěděl jsem se o vaší svatbě," řekl. "chtěl jsem vám říct, že z toho nejsem nadšený, ale-" Christopher se nadechl, aby mu něco řekl, ale Mickey ho zastavil zvednutou rukou. "Nech mě domluvit, Chrisi. Říkám, že z toho nejsem nadšený, ale přeji vám to. Omlouvám se, za všechno co jsem vám udělal.. nebo vám řekl. Při té autonehodě jsem si uvědomil, že nechci přijít o syna. A ani o dceru." Podíval se na mě a lehce se usmál. "Takže doufám, že mi budete moct odpustit."
"Takže tě můžeme očekávat na naší svatbě? Je ti jedno, co si budou říkat sousedi? Tví kolegové?" Zeptal se Christopher se zvednutým obočím.
"Ať si říkají, co chtějí," pokrčil rameny. "měli jste pravdu s tím, že kdybych si nevzal Lyřinu mámu, mohli jste se potkat jako dva cizí lidé a zamilovat se do sebe. Bál jsem se, co to udělá s Minnie, ale ta to od začátku bere lépe jako já."
"Dobře," promluvila jsem a oba se na mě vyčkávavě podívali. "když mi umřel táta, chtěla jsem pro mámu to nejlepší. A ty pro ní nejlepší jsi. A taky jsi úžasný táta." Zvedla jsem se z gauče a sledovala jak mě Mickey napodobuje. "Takže jo.. myslím, že můžeme začít od začátku." Nervozně jsem se usmála a Mickey si oddychl. Nečekaně mě objal a já překvapeně zamrkala. Potom jsem omotala ruce kolem jeho pasu.
"Děkuji." Zašeptal.
