"Vážně nejdeš?" zeptala se Emily. "Bude to jak za starých časů.. Děti spí a my si dáme pár drinků a-"
"Vážně," skočila jsem jí do řeči. "navíc jsem celkem unavená.. A aspoň pohlídám Amber."
"Hele mohla jsem si vzít chůvičku." ozvala se Josie, která vykoukla z koupelny. "Takže to nesváděj na moji dceru."
"Holky vážně je v pohodě, že nejdu.." řekla jsem. "navíc nějaký vedoucí zítra musí být fit."
"Hele ale my nemusíme jít," řekla Zoe a podívala se na holky. "můžeme si prostě udělal dívčí večer a jen si povídat."
"Běžte," usmála jsem se. "a užijte si to i za mě."
"Mám výčitky svědomí, že tě tady necháme," povzdychla si Emily. "jestli je jediný problém Christopher-"
"Není," zakroutila jsem hlavou. "on není ten problém.. Jen vážně nemám náladu a jsem unavená. Nic víc v tom nehledejte. Příště určitě půjdu."
"Dobře," povzdychla si. "tak mi půjdeme." Emily mě krátce objala a potom vyšla z chatky. Zoe jí následovala a já sledovala jak Josie naposledy kontroluje svoji dceru.
"Nemám si vzít radši tu chůvičku? Nechci tě využívat, Lyro."
"Nemusíš.. Pokud bude plakat tak se o ní postarám."
"Děkuji," Josie mě objala a vydala se za holkama. Podívala jsem se na spící Amber a usmála se. Byla tak dokonalá a roztomilá. Pohladila jsem jí prstem po tvářičce a posadila se na svou postel. Vzala jsem si svůj deník s textama a dala se do práce.
Čas utíkal a Amber se ani jednou neprobudila. Byla jsem rozesmála, takže jsem se rozhodla, že půjdu aspoň na pár minut ven na čerstvý vzduch. Oblékla jsem si mikinu a vyšla na verandu. Opřela jsem se o zábradlí a zahleděla se do dálky.
"Proč nejsi s ostatními?" ozvalo se ze tmy. Měla jsem co dělat, abych nevykřikla. Zamrkala jsem, abych si zvykla na tmu a spatřila Dustina. "Myslel jsem, že tam budeš-"
"Neměla jsem náladu," vysvětlila jsem. "proč tam nejsi ty?"
"Chystám se tam," odpověděl. "ještě jsem něco dodělával s tátou a dával si rychlou sprchu. Zrovna jsem tam měl zamířeno, ale všiml jsem si jak tady stojíš."
"Tak si to užij," usmála jsem se upřímně. "ty lidi v té chatce jsou ti nejlepší, které jsem mohla poznat. Zamiluješ si je, stejně jako já."
"A nechceš jít teda taky, když jsou tak dobří?" nadzvedl jedno obočí. Zakroutila jsem hlavou. "Pojď-" zasmál se. "ještě je pořádně neznám.. kromě Zoe s kterou jsem v týmu. Byl bych rád, kdybych tam znal aspoň ještě jednu osobu."
"Já nevím-" zamumlala jsem.
"Prosím." Dustin se na mě zahleděl a já si povzdychla.
"Dobře," přikývla jsem. "počkej minutku." vrátila jsem se do chatky a vzala chůvičku. Zkontrolovala jsem Amber a když jsem zjistila, že spokojeně spí, vrátila jsem se ven. "Jdu ale jen na chvíli." Dustin se smíchem přikývl a společně jsme se vydali do klučičí chatky.
Dustin vešel jako první, takže si mě všimli až později. "Takže jsi nakonec dorazila!" vypískla nadšeně Emily a doběhla ke mě. S úsměvem jsem Josie podala chůvičku, kterou si položila vedle sebe na zem, kde seděla.
"No Dustin mě přemluvil," vysvětlila jsem. "a jsem tu jen na chvíli."
"Dobře," přikývla Emily a táhla mě ke stolu, kde bylo pití. Nalila mi do kelímku pivo a já se napila. Potom jeden kelímek podala i Dustinovi. Rozhlídla jsem se zjistila, že chybí Christopher.
"Kde je?" zeptala jsem se.
"Kdo? Chris?" přikývla jsem a Emily se rozhlédla. "Ani jsem si nevšimla, že chybí.. Hej kluci, kde je Chris?"
"Nevím," pokrčil Ash rameny. "vzal si flašku a odešel. Už to bude tak hodina."
"Cože?" kdybych kelímek nedržela pevně, už by spadl na zem.
"Určitě je v pohodě, Lyro." ozval se Archie. Jen jsem zakroutila hlavou a položila kelímek zpět na stůl.
"Jdu se po něm podívat." zamumlala jsem.
"Proč?" ozval se ten nejotravnější hlas na světě, když jsem skoro vyšla ven. "Vždyť už spolu nic nemáte- může ti být jedno, kde je."
"Nikdy mi nebude jedno, kde je Brook," zavrčela jsem, aniž bych se na ní podívala. "ale to ty nemůžeš pochopit."
"Máme jít s tebou?" zeptala se ustaraně Emily.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "bude lepší, když se po něm podívám sama. Kdyby se něco dělo tak dám vědět."
