"Panebože jsi tak sexy," zavrněl mi Nick do ucha. "jsem rád, že jsem tě u těch záchodů potkal-" jeho rty se přesunuli na můj krk. Celý večer jsem se bavila s Nickem a všechny ostatní jsem nechala být. Teď jsme na parkovišti a opíráme se o jeho auto. Jemně mě kousl do krku a já se uchechtla.
"Christophere," vydechla jsem. Nick se překvapeně odtáhl. "co se děje?" otevřela jsem a oči a podívala se na něho.
"Řekla jsi mi Christophere." řekl.
"Neřekla," zakroutila jsem hlavou. Nebo řekla?
"Ale řekla." přikývl a o krok odstoupil. Vzala jsem si svou kabelku, která ležela na kapotě auto a prošla kolem něho.
"Moc se omlouvám, ale měla bych jít. Ráda jsem tě poznala." spěchala jsem zpět do klubu. Emily i kluci pořád seděli u stolu a o něčem spolu mluvili.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Emily.
"Jo," přikývla jsem. "můžeme jet už domů?" požádala jsem jí.
"No jasně," přikývla a políbila Joshe. "uvidíme se zítra. Nedělej blbosti. Měj se Chrisi." Emily na mě promluvila až v jejím autě. "Tak co se stalo?"
"Když jsem byla s tím klukem, řekla jsem Christopherovo jméno," zamumlala jsem. "nevím proč, ale prostě jsem to udělala. Chtěla jsem, aby mě líbal on."
"Pořád ho miluješ." poznamenala, ale já rychle zakroutila hlavou.
"To je blbost," řekla jsem. "nenávidím ho za to, co mi udělal. Bylo to prostě z toho alkoholu.. prostě část mého mozku vzpomínala."
"Není nic špatného na tom, jestli k němu pořád něco cítíš, Lyro," podotkla Emily. "musíš si ale uvědomit, že Chris jen tak nezmizí. Jede s námi i na tábor."
"Já vím," zamumlala jsme. "a to je ještě horší. Jak s ním mám strávit dva měsíce?"
Další ráno jsem se probudila s otřesnou bolestí hlavy. Emily spala vedle mě, takže jsem potichu vyklouzla z ložnice a šla si dát sprchu. Potom jsem uvařila kávu a posadila se k televizi. Když Emily vstala, nalila si kávu a posadila se vedle mě. "Za chvíli budu muset jet. Jedeme k Joshove babičce."
"Dobře," přikývla jsem. "dneska si už asi pomalu budu balit věci. V týdnu nebudu mít moc času."
"Neměla by sis promluvit s Chrisem? Vyřešit tu věc mezi vámi?"
"Žádná věc mezi námi není," řekla jsem. "odešel a neozval se. Konec, tečka. Jsme prostě jen sourozenci, Emily. Sourozenci se nemusí mít moc v lásce."
"Ani ty sama tomu nevěříš," povzdychla si. "nikdy ho nebudeš brát jako svého bratra-"
"Jsi na mé nebo na jeho straně?" skočila jsem jí do řeči. "Sama víš, že o něm nerada mluvím a teď mi ho budeš předhazovat? To od tebe není fér, Emily."
"Samozřejmě, že jsem na tvé straně. Vždycky jsem byla." povzdychla si Emily. "Ale měla by jsi zjistit, proč to udělal. Nikdy ses nedozvěděla důvod. Copak tě to už nezajímá?"
"Ne." zalhala jsem. "Je to za mnou. Nepotřebuji vědět, proč to udělal. "
"Dobře," pokrčila rameny. "možná tomu jednou uvěříš i ty sama." Emily odnesla hrnek do kuchyně a převlékla se. "Večer ti zavolám." slíbila a opustila můj byt. Ještě chvíli jsem seděla u televize a potom jsem šla umýt nádobí. Když se ozval zvonek jen jsem pomyslela na to, že si tu Emily asi něco zapomněla. Utřela jsem si ruce do utěrky a šla otevřít.
"Co sis za-" zastavila jsem se uprostřed věty, protože jsem nehleděla na Emily, ale na Christophera. "Co tady děláš?"
"Chci si promluvit." odpověděl. "Můžu dál?" Ustoupila jsem na stranu a nechala ho vejít do bytu. Christopher se vyzul a já se vydala do obýváku.
"Dáš si něco k pití?"
"Ne," zakroutil hlavou. "můžu se posadit?" jen jsem pokrčila rameny a on se posadil na gauč. "Venku jsem potkal Emily," začal. "myslí si, že bychom si měli promluvit."
"To si myslí všichni," zavrčela jsem. "ale já nechci, chápeš? Nezajímá mě tvoje výmluvy, proč si odešel, Christophere. Neudělal jsi to poprvé-"
"Sama víš, že to co říkáš není pravda," povzdychl si. "vím, že mě nenávidíš, ale zoufale toužíš znát pravdu."
"To si myslíš ty." odsekla jsme.
"Takže nechceš vědět, proč jsem odešel?" nadzvedl jedno obočí a postavil se. "Nezajímá tě, proč jsem zahodil náš vztah?"
"Ne." zalhala jsem znovu a podívala jsem se mu zpříma do očí. "Nezajímá mě to. Stejně tak mě nezajímáš ty. Mám s tebou strávit dva měsíce? Klidně. Nic k tobě už necítím."
"Dobře." vydechl Christopher, který asi nečekal, že něco takového řeknu. "Jestli to vidíš takhle tak asi půjdu-" vydal se na chodbu a já ho následovala. Sledovala jsem jak si nazouvá boty. Když otevřel dveře, ještě jednou se na mě otočil. "Doufám, že mi jednou odpustíš."
