Životní příběh

5

O víkendu jsem si konečně vyčistila hlavu. Věřte, že procházka kolem zamrzlého rybníku, dokáže divy.
   Rozhodla jsem se, pro změnu. Vzít si příklad ze všeho, co jsem doteď zažila a využít to k mému prospěchu.
Do vlaku směr Turnov jsem nastoupila trochu nasátá novou energií. Nerada bych o vše přišla jen kvůli špatné náladě. A tak jako minule i tentokrát mi vlak zasáhl do života. ,,Mohu se posadit" Optal se mě kluk s hnědými vlasy. Věkově byl asi stejně starý a měl krásné oči skrz na skrz prorostlé zelenými kaňony. Často se mi stávalo, že se v blízkosti pěkného hocha strapním. Tentokrát ne. Pokrčila jsem rameny na znamení ,,je mi to šumák" a přitom se lehce pousmála. Svůj pohled jsem opět upřela do sešitu přírodopisu a znovu se z něj začala učit. Občas mi přišlo, že mě pozoruje. V hlavě jsem se ptala sama sebe, jestli mám něco s vlasy, či zda je za tím něco jiného. Ale navenek jsem nedala znát žádnou z mých obav. ,,Kde vystupuješ?" Zeptal se z nenadání. To mě dost zaskočilo. Upřela jsem na něj nechápavý pohled a po krátkém tichu odpověděla. ,,V Turnově a ty?" ,,Já taky." Poté jsem nahodila trapný úsměv, který značil ,,tak, teď jsi mi řekl nezajímavou informaci, bez které bych dokázala žít, takže si mohu jít opět číst." Zřejmě ale nepochopil, že se s cizími nebavím a mluvil dál. Vůbec jsem ho neposlouchala a věnovala se učění.
Konečně jsme přijeli do Turnova, kde jsme, bohužel spolu, vystoupili a já se vydala na autobus. Tam na mě už čekala kamarádka. On se vydal druhým směrem, a tak jsem doufala, že se s ním nebudu často vídat. Spletla jsem se. Hned druhý den k nám přišla třídní učitelka a nebyla sama. Ten ukacanej kluk stál vedle ní, a když mě uviděl usmál se, a něco jí pošeptal. Vypadal o něco hezčí než včera a nejspíš by se mi i na místě zalíbil, ale zpráva, co mi byla povězena mě z kladných pocitů vůči němu okamžitě odradila. Učitelka na něj kývla, poté se otočila zpět k nám a začala mluvit. ,,Děti tohle je Jim a bude s vámi od nynějška chodit do třídy." Vyvalila jsem na ni oči, zda to myslí vážně a pak pokračovala. ,,Protože je zde jen jedna osoba, se kterou se zná, posadí se k ní. Isabell." Tak a dost, že prý mě zná. Já se picnu. Viděli jsme se jednou ve vlaku a už jsem jeho kamarádka. Ostatní dívky ve třídě byly doslova v úžasu z nového přírůstku do naší třídy. Zřejmě se jim líbil. Ani bych se nedivila, také by se mi líbil, nebýt jeho dotěrnosti. Doháněla mě k šílenství. Chtěla jsem na něj přes celou třídu zakřičet, ať se neopovažuje, se ke mě posadit. Stejně to udělal. Blížil se ke mně a já měla s každým jeho krokem větší vztek z jeho chování. ,,Čus" pozdravil, jako bychom se snad znali už delší dobu. Neodpověděla jsem, protože jinak bych spolu s pozdravem, vyjádřila i pár nadávek. Nic dalšího neřekl, jen pokrčil rameny a posadil se. ,,Hele ty jsi na intru?" Kývla jsem. ,,Já jen, jestli by jsi mě nemohla provést po Turnově." ,,To v žádném případě nemohla." Odpověděla jsem v cuku letu plná zloby. ,,Ty jsi tu možná poprvé, ale já ne. Mám spoustu jiné práce, takže s tím nepočítej. A mimochodem, Turnov je docela malý, tudíž na náměstí v pohodě dorazíš a na nádraží jsi už byl." Lehce na mě vykulil oči a poté se provinile usmál. Své oči upřel ke stolu a já se v tu chvíli pocítila provinile. ,,Tak fajn. Provedu tě tu, ale toť vše." Znovu na mě pohledl a ukázal své krásné zářivě bílé zuby. Úsměv jsem mu opětovala a znovu si začala všímat svého. Na jednu stránu mě štvalo, že mu musím dělat chůvu, ale na druhou jsem byla ráda, že stojí zrovna o mou společnost.
Po škole jsme si šli odložit věci na pokoj a pak vyrazili do města. Intr se nacházel asi sto metrů od náměstí, takže cesta netrvala dlouho. Strávili jsme spolu asi tři hodiny a z toho jen hodinu prohlídkou. Zjistila jsem, že se s ním opravdu skvěle povídá, a tak se mi nijak zpět na intr nechtělo. Po procházce parkem jsme si zašli na kávu do jedné krásné kavárny a já si s ním čas docela užívala. Řekl mi odkud pochází, co ho baví a spousty dalších informací. Přesto mi nepřišel nijak ukecaný. Několikrát se zeptal i na informace o mě a já byla ráda, že se zajímá. Společně jsme odešli na intr. Pak jsem ulehla do postele a šťastná z tohoto seznámení o něm přemýšlela, než jsem plná únavy, usnula.