Životní příběh

24

    Probděla jsem celou noc. Myšlenka na blízké vítězství mi vrtala hlavou a každou minutu mě toto pomyšlení zalilo hřejivým pocitem.
    Znáte také ty chvíle, kdy se vám zdá všechno perfektní? Celý svět je jako rajská zahrada, lidé se chovají slušně a aspoň na minutku neexistuje slovo "problém". Tak jsem se teď cítila. Myslím, že nikdy není tak moc důležité, že byste během několika minut mohli zemřít ať už jakoukoli příčinou. Ale to že věříte.
    Podíváte se na nebe a uvidíte mraky. Nehledě na to jak špatně situace vypadá, existuje vždy šance v něco lepšího, i když není vidět. Za mraky na obloze se také skrývá slunce. Nevidíme ho, ale je tam.
   Myšlenky mi okupovaly hlavu a jen co jsem chytila optimistickou náladu, přeměnila se na depresivní. Kdykoli se může stát cokoli a s tím nic nenadělám. Můžu se jen snažit bojovat. Když budu poražena, znovu pozvednu meč a začnu od začátku.
Sešla jse do kuchyně, kde vládlo ticho a tma. Ze skříňky jsem si vyndala skleničku a naplnila ji vodou. Usadila jsem se na verandě a rozjímala.
    Již za nedlouho budu muset odjet zpět do Čech. Ale než se tak stane, musíme skoncovat s Johnem. Co mě na celé této situaci štve je fakt, že jsem s Tomem nestrávila skoro žádný čas o samotě. Kromě jednoho výletu do centra Londýna a včerejšího fiaska nebyla příležitost mluvit s ním soukromě.
    Nechci z Anglie odjet, anižbych Tomovi neřekla, co k němu cítím. Co bych mu vlastně tak říkala. Sama přesně nevím, jaké city k Tomovi chovám. Nějaký čas na urovnání si to v hlavě ještě mám, takže zatím není vhodná chvíle na kvapná rozhodnutí.
   Celý zbylý večer a ráno jsem se poflakovala po domě a prohlížela si fotky, nábytek a knížky. Pak se naštěstí jako první probudil George. Nasnídali jsme se, připravili pracocní prostředí a dali se do práce. Gerge malým kladívkem oťukával povrch součástky a soustředil se na změnu zvuku u přechodu materiálu.
    Po dvou Georgovích záchvatech vzteku, kdy málem obrátil tak krásně uklizenou pracovnu vzhůru nohama, jelikož ho přestávalo bavit ťukání do kovu bez uspokojujicího výsledku. Ujala jsem se této popuzující práce sama a hned po pár nárazech objevila slabé místo. George na mě vykulil oči a zcela znatelně jsem z  nich vypozorovala hněv.
   Vytvořil do pláště díru o velikosti tak tří centimetrů a umožnil nám pohled na srdce součástky. V tomto místě se na sebe máčkal roj kabelů a drátů tak, že jste jeden jediný nemohli vytáhnou, aniž byste nepobrali i ostatní.
,,Kdybychom přestřihli správný kabel, získali bychom přístup k jedu i bez Johnova otisku. Jenže nevím, který je ten pravý." George se zahleděl do roje kabelů a ve tváři se mu zračilo vše od pokoření až po zahanbení mimo sebedůvěry.
,,Tak si na to nech čas. Promysli si, jak rozpoznat ten správný drát a během toho ti tady můžeme s čímkoli pomoct."
    Byla chyba, nabídnout pomoc člověk vlastnícímu farmu. Jako dobytek nás dřel od úsvitu do setmění, zatímco sám si posedával u stolu s pitím a papíry pro práci.
   Pracovat na poli se stalo naší každodenní rutinou. George stále nemohl najít řešení v řádcích výpočtů a schémat. Správný drát mohl být jakkýkoli, zatímco ty ostatní by vše zničily. Týdny bolesti, strachu a snahy by přišly v niveč.
   Jednou už se vybrání drátu málem povedlo. George byl radostí bez sebe ze svých vydařených výpočtů. Bohužel když zkontroloval všechny vzorce, něco opět nevyšlo správně.
   Pomalu jsme ztráceli víru v Georgovu chytrost. Sám si nejspíš uvědomil naše popuzení z jeho výsledků, a tak se snažil mnohem více. Stále se ale nedělo nic, až jednou zazněl z Georgovi pracovny jakoby hrom. Obrovské "bum" se rozeznělo po celé farmě, až se většina zvířat vyplašila a jak pominutá běhala sem a tam. Celá náše parta se rázem rozeběhla k pracovně a společně jsme se jen tak tak prorvali futry dovnitř. Georg ležel rozpláclý na zemi a v bezvědomí.
   Společně jsme ho přemístili na stůl, který původně sloužil jako pracovní.
   ,,Otevřel jsem ten obal." Promluvil náhle George. Všichni jsme se pohledem přemístili k druhému stolu, kde se válely zbytky obalu a lahvička s jedem. ,,Máme ale druhý problém," ozval se opět George. ,,Jed je velice jedinečný a k jeho zničení nestačí pouze neutralizace. Bude velice těžké se jedu zbavit a zatím ani nemám představu, jak to provést."