Životní příběh

17

Běžela jsem, co mi nohy stačily. Neznala jsem směr ani cíl. Nechtěla jsem se nechat chytit, ale pomalu mi docházely síly.
Doběhla jsem do dřevěné chaty bez verandy. Vstoupila jsem do místnosti bez nábytku. Ve středu pokoje na zemi klečeli všichni zbylí člené našeho nového týmu. Harry, Sam, Jim a Tom. Za jejich zády ve stínu stál se škodolibým úsměvem John. Nebyl ozbrojen a stejně se smál.
,,Za všechno můžeš ty." Vyslovil rozhořčeně Harry.
,,Bratr má pravdu. Mohla jsi nás zachránit." Přidal se Sam.
Shledla jsem na Toma, ale ten pomalu upadal do mrákot. Zděsila jsem se, když stejně omdlévali i ostatní z přátel. Všechny je zabíjel oblak jedu z Johnova stroje.
Všichni čtyři leželi mrtví na podlaze a za nimi se smál šílený John.

Probudila jsem se s oroseným čelem. Vyděšeně jsem sledovala tmavé prostory obytného vozu.
Když jsme se opět uklidnila, ulehla jsem do postele a snažila se usnout. Moc se mi to nedařilo a po pár pokusech, jsem to také vzdala.
Dala jsem vařit vodu a zalila jí kafe. Vstávat jsem skutečně měla až za dvě hodiny, a proto jsem se rozhodla ptojít si náhradní plán naší akce. Doufali jsme ve štestí, ale kdyby se nedostavilo, potřebovala jsem určitou taktiku navíc.
Tom přišel předčasně, a tak jsme si povídali o různým tématech. O rodině, škole a přátelích.
,,Proč vlastně studuješ cestovní ruch?" Tázal se Tom. Ranní vzduch byl svěží a ptáci ohlašovali začátek dne. Přemýšlela jsem o odpovědi, a když jsem se rozhodla, promluvila jsem.
,,Kvůli svobodě. Chci si užívat života. Poznat svět a zažít adrenalin. Se šprty se nikdo moc nemazlí, a proto nechci zůstávat na jednom místě. Chci si najít nové přátele a prozkoumat svět. Být volná." Když jsem dokončila svůj zasněný proslov musela jsem se nad svými slovy pousmát. Jsem takový bláhový snílek, ale třeba se mi sny někdy v budoucnu splní.
Když za námi přišel Harry, nesl v rukou pošťácké oblečení. Převlékli jsme se a vyrazili k autu. To už v pošťáckém stylu nebylo. Nicméně alespoň ho sehnal ve žluté barvě.
   Posadili jsme se na sedačky vozu a s dopisem vyjeli vstříc Johnovi.
   Cesta mi připadala zdlouhavá. Celá rozechvělá jsem přemýšlela o skutečnosti, že se cokoli může pokazit. Nebyla jsem tou myšlenkou zrovna povzbuzena, ale musela jsem ji brát v úvahu.
    Přijeli jsme před studio. Zdálo se mi od minule větší. Zřejmě to bylo stresem.
Vystoupila jsem a zbhluboka se nadechla. Vzala jsem si pár věcí a vydal se ke vchodu. Od minule se zřejmě ponaučili, a tak byli přede dveřmi dva bodyguardi.
Mile jsem je oslovila a sdělila jim o dopisu pro pana Johna Colemana.
   Nedůvěřivě mě pozvali dovnitř, ale já odmítla. Nebylo by ode mne chytré, kdybych se ocitla na nepřátelské půdě bez možnosti útěku. Stále trvali na svém, a tak jsem je odradila argumentem, že bych neměla vstupovat dovnitř, jelikož to máme jako pošťáci zakázané. Muži byli velice přihlouplí, takže informaci zcela přijali.
    Musela jsem mluvit hlubším hlasem, aby mě nepoznali, což se mi dařilo. Bohužel štěstí nemůže trvat věčně, a tak se stalo i v mém případě.
   Získala jsem podpis i otisk a už byla na cestě do autu, když mě John oslovil.
   ,,Lady, how old are you?" Otázal se můj rival.
   ,,I am 18. Why?" Snažila jsem se, aby má odpověď nezněla osobně, nicméně John byl vším, co stělesňovalo zlo. Plnoletá jsem ještě sice nebyla, ale zdálo se chytřejší, říci tento věk.
   Podezíravě na mne pohledl, ale vydal se zpět do skladu. Vydechla jsem si úlevou a zamířila k autu. Za předním sklem se nacházela veselá tvář Toma, která se ovšem během vteřiny změnila ve výraz varování. Začal prstem ukazovat za mě, ale já už se nestihla otočit. Čísi ruce se mi ovinuly kolem ramen a upnuly stisk.
    Kopala jsem a škubala se, co mi síly stačily, ale nebylo mi to k ničemu platné.
   Ten muž, co mě držel, byl jeden z bodyguardů a já jsem nehlasně vyartikulovala slovo hide, tak aby ho zahlédl jen Tom. Ten sklouzl ze sedačky a už byl ten tam.
Periferním viděním jsem zahlédla postavu, která se přibližovala. Bylo mi zcela jasné, kdo to bude. Když se přede mnou objevil John, snažila jsem se tvářit statečně. Nicméně strach mi proudil celým tělem a krev mi bušila na spáncích.
,,Vím o všem." Řekla jsem rozhodně v překladu.
,,Nemyslím si." John se začal usmívat a stále mi hleděl do očí.
,,Ta součástka je potřebná, protože je v ní něco ukryto. To proto se nedá vytvořit kopie. Je jen obalem pro něco velmi neobyčejného." Tentokrát jsem úsměv opětovala. Ten jeho ovšem zmizel a byl nahrazen známkami vzteku.
Začal se napřahovat, že mě uhodí. Využila jsem blízkosti a kopla ho přímo do citlivého místa. Je to třasořitka. Začal se svíjet a anglicky křičet sprostá slova.
Bodyguarda, co mě držel, jsem kousla a zamířila k autu.
Tom velmi rychle nastartoval a mi se snažili odjet od toho místa, co nejdál.
Měli jsme podpis a já slanou pachuť v puse od kousnutí. Ale stále mi na celé té akci něco nesedělo. Proč se nesnažili víc. Mohl nás chytit, ale nestalo se tak.
   Přijeli jsme ke karavanům a každý šel do svého.
   Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Věci karavanu byly rozházené po celém prostoru. Na zemi se válelo oblečení, má nástěnka byla zlámaná a fotky roztrhané.
   Tom přiběhl ke mně do obytného vozu a vytřeštil oči.
   ,,U mě to vypadá stejně. To je hrůza. Proč by ale něco takového dělali." Divil se Tom.
    ,,Když jsme byli u Johna, mělo nás to rozptýlit. Přišli sem hledat tu součástku. Minule nás nechali snadno odejít, protože jsme nevěděli, oč se jedná. Že součástka je pouze takový trezor. Nejspíš si ani nebyli jisti, zda ji vlastníme. A teď nás jen zdržovali."
   ,,Takže teď mají to, co je v součástce." Vyslovil sklesle Tom.
    ,,Nemají. Součástku jsem dobře schovala. A tu nástěnku mám vyfocenou. Takže kromě brajglu se nic nestalo."
    ,,Jak se ale dozvěděli, že jsme na cestě? Museli to nějak zjistit. My si mysleli, že máme výhodu, ale naši nevědomost využili ve svůj vlastní prospěch."
  Měl pravdu. Nebylo možné, aby byli tak připravení. Někdo jim pomohl.
    Měla jsem tušení, ale jistota to nebyla.
    ,,Půjdu si vyčistit zuby. Kůže bodyguarda chutná jak slaneček." Nad tou myšlenku se mi sám obličej skroutil nechutí. Tom se nepřítomně usmál a já mu úsměv opětovala.
   Pak už jsme šli každý svou cestou.
   Zítra mě čeká odhalení zrádce.
................................................................
   Tak co říkáte? Kdo by mohl být zrádce?
   Žanet❤️