Životní příběh

8

Ráno jsem se probudila nedočkavostí již v 5 hodin. Spánek mě nijak nelákal, a tak jsem si šla číst a požději se připravila na setkání. Z prostorného domu jsme vyjely kolem 7 hodiny. Ulice byly prozářené ranním sluncem. Žáci mířili do škol a komunikace byly plné spěchajících řidičů.
   Jediný, kdo zatím čekal v místě shromáždění byl Jim. Slušelo mu to. Vlasy mu čechral vítr a slunce prozářilo pleť. Černé džíny lehce potrhané na kolenou byly ve spojení s šedým tričkem dokonalou volbou. Mikinu, jež měl na sobě, jsem si oblíbila. Občas mu "náhodou" zmizela a objevila se u mě v šatníku. Nemám ponětí, kde se tam vzala. Vážně byl krásný a svým chování mě okouzlil stejnou měrou.
   ,,Ahoj" Pozdravila jsem ho. ,,Ahoj. Tak co, jak se těšíš?" Hloupá otázka. Zářila jsem svou radostí tak silně, že bych mohla nahradit i slunce. ,,Neuvěřitelně moc. Těšim se na Toma, na svou práci a na průzkumy okolí.
Jakmile se všichni objevili v místě setkání, vyrazili jsme do Londýna. Počasí nám přálo, a tak jsme si nebrali ani bundy.
Nejdříve nám ukázali město a později i pracoviště.
Když na nás přišla řada, znervózněla jsem. Snad nic nepokazím.
A pak se objevil. Vlasy mu cuchal vítr a moc mu to slušelo. Usmíval se a já věděla, že se taky na dnešní den těšil. ,,Hi" vykřikla jsem a rozběhla se k němu. Asi to bylo krapet trapné, ale co už. Nechtěla jsem svou radost skrývat. ,,Hi" otevřel svou náruč a objal mě. ,,I can't believe that. We meet again."
Zavedl nás s Jimem do natáčecího studia a uvedl do karavanů. Ani jsem si nestačila vybalit a už jsem měla práci. Nacházeli se zde dva herci původem z Francie a já jim měla překládat instrukce. Hned jsem si to zopakovala i s Němci. Jim překládal rusky, jelikož já tomuto jazyku moc nerozuměla. Když byl konec pracovní doby, porozhlédla jsem se po studiu. Bylo obrovské, plné kamer a předmětů k natáčení. Jako herečka bych působit nemohla, ale na práci překladatelky jsem si zvykla.
   Těsně před odchodem mě zahlédl Tom. Většina herců se hned po ukončení schovala do příbytků a hleděli si svého, ale Tom ne. Zřejmě byl z mého příchodu nadšený stejně jako já.
   Posadili jsme se ven před studio a dlouho si povídali. Nebe ozařovaly hvězdy s měsícem v úplňku. I to nebe vypadá jiné než v Česku.
   Spát se mi nechtělo, ale oba nás čekal perný den. Zalezla jsem si do postele a ještě chvíli se rozhlížela po karavanu.
    Byl docela prostorný. Moderní vzhled vykazoval především dřevěný nábytek. Kufr ležel na zemi a toužil po vybalení. Snad zítra.
   Vzbudil mě budík připravený s dost malým předstihem začátku praxe. Rychle jsem se oblékla, vyčistila zuby a učesala. Zendaye jsem se nemohla rovnat, ale celkem mi to slušelo.
    Ráno byl všude frmol. Všichni pobíhali kolem a já nevěděla, kam se zařadit.
   Tom na mě čekal na place. Kamery byly připraveny a směřovaly k zelenému plátnu. Pozorovat Toma Hollanda při práci se nezadaří každému, ale mně ano. Chvíli jsem ho jen tak pozorovala. Ve skutečnosti je ještě hezčí než na plátně. ,,Hi. How are you today?" Jako první zapřáhl hovor Tom. ,,Hi. I am fine and you." ,,I am good. Do you have time after this?" ,,Yes, I have. Why?" ,,I wanna show you the city And some beautiful places." ,,Okay. Great. So, see you soon."
Cože. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jdu s Tomem ven. Už se nemůžu dočkat.
Přidala jsem se k Jimovi a trochu jsme rozmlouvali o všem, co se v blízké minulosti přihodilo.
,,Tady je to tak super. Už nikdy nechci jet do Česka." Jim byl skutečně nadšený. Bydlel u nějaké milé rodiny a ve studiu se mu dařilo. Jen jsem s ním netrávila moc času, ale zřejmě si z toho nic nedělal.
Odpoledne svítilo slunce. Byl překrásný den na procházku. Šla jsem Tomem do města a cestou se zastavili u něj doma. Hned jak otevřel dveře, Tess ho už vítala štěkem. Přiběhla i ke mně. ,,Can we take her out?" Optala jsem se. ,,Sure." A tak šla s námi i Tess.
Město bylo překrásně. Všude se objevovaly červené autobusy a telefonní budky, které stejně nikdo nepoužíval. Podívali jsme se na London eye, Palace of Westminster, Tower bridge a Trafalgar Square. Koupili si zmrzlinu, vyfotili pár fotek a taky prokecali celou cestu. Vždy se mi zdál tak milý a nespletla jsem se. Nikdy nevíte, kdy se herci přetvařují, ale on ne. Měl v sobě něco, co ho pohánělo. Co z něj dělalo vyjímečného.
Doprovodil mě do karavanu. Nechtěla jsem spát. Musela jsem o něj stále přemýšlet.Vždyť on je tak úžasný.
Vyšla jsem z karavanu a dívala se na hvězdy. Zářily tak jasně. Nedivila bych se, kdyby jedna po druhé začala padat. Dnešek je neuvěřitelný.
Pak mě z rozjímání vyrušil klučičí hlas. Připadal mi povědomý. Plížila jsem se nocí a hledala zdroj onoho hlasu. Pak jsem zaznamenala i druhý krapet hlubší hlas. Vynořila jsem se zpoza karavanu a zahlédla Jima. Chtěla jsem za ním jít a pozdravit ho, ale něco uvnitř mě zastavilo.
Jen tak jsem se na ně dívala. Toho druhého jsem neznala, ale nejspíš byl ze studia.
A pak se najednou políbili. Vykulila jsem oči a ztratila dech. Začala jsem couvat a nechtěně narazila do stěny jednoho z karavanů. Oba se od sebe odtrhli, ale než mě stačili zahlédnout, ztratila jsem se pod rouškou noci. Poprvé jsem se nadechla až v karavanu. Vždycky jsem chtěla mít kamaráda gaye, ale tohle bylo jiné. Nic takového jsem nečekala. Říkáme si všechno a teď zjístím, že má tajemství. Mám ho hrozně ráda, a přeju mu štestí, ale tohle bylo moc. Vůbec netuším, co mám dělat. Zítra se uvidíme a já jsem hrozně špatná v přetvářkách.
Ulehla jsem do postele a snažila se usnout. Třeba něco vymyslím zítra. Jenže to nešlo. Celý večer jsem probděla. Nijak mi nevadí, že je gay, ale nikdy by mě to nenapadlo. Když tak o tom přemýšlím, občas se choval trochu zvláštně, ale nikdy jsem to nebrala tolik v potaz. Teď už vím proč.
Ráno mi zazvonil budík a já celá utahaná odešla do práce.
................................................................
Od teď by měl být příběh zajímavější. Sama se těším na zrealizování svých plánů a doufám, že vás to začne bavit tak jako mě❤️.
Tak zase někdy příště😊.