Životní příběh

2

Přijeli jsme pozdě večer. Vybalila jsem si věci a pak šla spát. několika hodinová jízda autem je poměrně únavná. A aby toho nebylo málo, jsem si druhý den musela opět sbalit kufr a odjet na intr. Naštěstí tam jeli i mé spolubydlící. Nebudu-li počítat den mého příjezdu, byla jsem na intru pouze dva dny. Ostatní dostali ředitelské volno, ale my a nějaké další školy ne. Nijak mi to nevadí, jen kdybych nebydlela sedmdesát kilometrů daleko.
    Netrvalo to dlouho a byl zase pátek. Měla jsem radost, že je předemnou opět víkend. Bílé vločky se po větru snášely k zemi a ze svých tělíček navyšovaly haldy sněhu v uličkách. Těšila jsem se, jak se o víkendu obleču do přehnaně teplého oblečení a budu se v těchto hromadách sněhu válet při pokusu udržet se na prkně. Na snowboardu se učím už 3 roky, ale i tak se mi podaří spadnou dosti nemotorně.
Tom Holland už byl zřejmě také snowbordit. Nedávno přidával jednu fotku na instagram. Tak jako ostatní puberťáci mám koho obdivovat a prostřednictím instagramu se dozvídat o jeho zájmech. Celkově si myslím, že životy dospívajících se odehravají jen skrze aplikace.
Cesta vlakem byla zdlouhavá a úmorná. Celou cestu jsem se musela sklánět nad učebnicemi, jelikož nás čekají pololetní práce. Abych vám trochu upřesnila mou situaci, jsem opravdu přísná na své průměry známek. Ostatní mě nazvou šprtem, jenže na jejich názoru mi nezáleží.
Celý víkend jsem polehávala v posteli a dívali se na filmy. Během týdne si do telefonu zapisuji filmy, jež chci vidět a o víkendu se na ně opravdu koukám. Většinou si je vyhledávám v cizím jazyce. Když už se neučím, tak aspoň poslouchám.
Když je o tom řeč, vlastně se o víkendu neučím skoro nikdy. Jestliže nepíšeme hned v pondělí velký test, tak se učím až na intru.
    Nedělního dne jsem kolem půl šesté byla odvezena na vlakové nádraží. Rychlík, směr Liberec, mě měl odvést do šediva zabarveného Turnova. Jenže jsem nejela sama. Mladě vypadající pasažér s kaštanovými kadeřemi seděl jen sedačku přede mnou. Do vlaku také nastoupila žena středního věku s kočárkem. Mladý muž seděl hned u dveří, kde bývá místo obsazené pro takovéto případy. Paní ho požádala o uvolnění místa, on se na ni podíval svýma hnědýma očima a začal mluvit anglicky. Žena zřejmě tento jazyk neovládala, protože vypadala opravdu bezradně. Má angličtina není perfektní, ale domluvím se, a tak jsem jim šla oběma napomoc. Když jsem k nim došla, nemohla jsem uvěřit. Přede mnou seděl Tom Holland. Chtěla jsem v té chvíli říci něco rozumného, ale stal se pravý opak. Začala jsem koktat a oba se na mě dívali nechápavým výrazem. Došlo mi, že se musím vzchopit. Začala jsem mu pomalu vysvětlovat, že si musí přesednout, protože má paní kočárek a je těhotná (alespoň to tak vypadalo). Když začal vstávat opět jsem se posadila a začala se culit. Vlak byl skoro plný a v naše vagónu jsem byla jediná s volným místem. Zrovna, když jsem chtěla tuto příhodu popsat své nejlepší kamarádce, přistoupil ke mně a poprosil mě o svolení přisednout si. I když jsem chtěla říct ne, abych se neztrapnila, svolila jsem. Nemohla jsem dýchat a chtěla jsem prolomit to trapné ticho. Tak jsem ho požádala o autogram (fotku jsem nepotřebovala, vyfotila jsem si ho hned, jak si přisedl). Vykulil na mě oči a poprosil mě o papír a tužku. Musel si všimnou, že na krytu k telefonu mám jeho fotku, nebo že mám náhrdelník Avengerů. Myslím, že mu došlo, že jsem jedna z těch šílených fanynek. Podpis jsem opatrně uložila do desek a představovala jsem si, jak si jeho podpis zarámuji. Z ničeho nic na mě začal mluvit anglicky a já byla v sedmém nebi. Snažila jsem se mu odpovídat, co nejlépe a také s britským přízvukem. Často se koukám na britské či americké filmy, a když jsem sama opakuji si nejčastější filmové věty spolu s přízvukem. Bylo vidět, že mi rozumí, ale i tak jsem se za svou Angličtinu styděla.
  Nastala turnovská zastávka a bylo to poprvé, co se mi nechtělo vystupovat. Rozloučila jsem se s ním a nadšená došla na zastávku. Byla jsem tak moc naplněná radostí, že jsem na ní zapomněla zastavit, a tak jsem šla na intr pěšky.