2.kapitola:ovládnutí blesku
Tygran nám všem vysvětlil co Rafu, zloděj duší, udělal s Mejbeliným tělem. Byla sem docela šokované když jí dal do jejího těla její vytržené srdce, a pak její tělo zmrazil.
"To není možný!" vyjekla Mej.
"Mej prosim tě ber ohled na mě, sedíš na mé postely." upozornila sem Mej.
"Promiň. Ale nejdřív vytrhnout z mého těla srce, vzít mi tělo, dát srdce zpět do těla a pak ho zmrazit. To je hnus!" křikla Mej.
"Dobře. Ale co stim tělem chce dělat?" zeptal se Eiron.
"Nevim to sem nezjistil. Ale Rafu má dva pomocníky Žraloka a Wolfa. Žralok je rybo-člověk a Wolf je vlko-člověk. Pak říkal něco do ptako-člověku, hado-člověku a něco jako MODÉN."
"MODÉN?? Co to je?" zeptala sem se.
"To bych taky rád věděl." vzdychl Tagran.
"Rybo-člověk, vlko-člověk, hado-člověk jsou všechno kříženci člověka a zvířete." teta šla k mojí knihovně a vytáhla hednu knihu. Listovala s ní a myslim že se dokonce i řízla, viděla jsem na stránkách knihy krev.
"Tady to je!" křikla teta dala knížku na opěradlo mojí postele. Všichni jsme se koukli do knížky.
"Toho sem jednou viděla ve vesnici Male, když sem jim tam pomáhala." řekla Sky a ukázala na obrázek vlko-člověka.
"A taky tady u nás. Zeptal se mě jestli neznám náhodou Zelfi. Já sem mu odpověděla že ne." dodala.
"Zelfi budeme na tebe muset dávat pozor. Jestli se všichni do jendoho naučíte ovládat všechny živli tak vás nikdo nepřemůže. Ale musíte se nejdřív naučit ovládat blesky, vítr, zemi, vodu a nakonec oheň."vysvětlila nám teta.
"Takže když budem v jendé zemi, tak se musíme naučit ten živel, jestli sem dobře pochopil." zeptal se Eiron.
"Jo." kývla Sky.
"A já s váma budu putovat. Nechci aby se vám něco stalo a navíc národ blesku znám jako své boty." dodala Sky.
"Dobře tak to by bylo. Ale Tygran pude sváma taky. Ty cesty jsou nebezpečné" rozhodla teta a odešla. Tygran jenom kývl. Všichni odešli krom Sky.
"Sky víš jaká byla moje maminka a můj tatínek?" zeptala sem se a z nočního stolku sem si vzala fotku mamimnky, s těhotenským bříškem s tatínkem, jak jí obímá ze zadu a oba mají ruce na mamimnčině bříšku.
"Zelfi tvoje mamina byla hodná. Jako tvoje teta. Ale ne tak hodná. Ty se jí podobáš hodně. Ale víš o tom že jsi měla mít dvojče."
"Jo Cāks něco řikal. O tom že sem zabila maminku a sestru."
"No tak Cāksovi nevěř. Ty jsi nikoho nezabila. Prostě to tak mělo být. Ale něděl si s tim hlavu. Nikdo nemůže za ničí smrt. Pokud to není vražda. Ale ty jsi nikoho nezbaila." Usmála se Sky a odešla. Proč mi tohle Cāks udělal. Kopal mě do břicha. Třeba nedubu mít děti!? Ale co to tu plácám? Vždyť mám život před sebou, ještě se stane hodně věcí. Tak nad tim nebudu přemýšlet. Pláclaa sem sebou na postel a koukala do stopu. Ale bylo mi to prd platný.
"Zelfi, sem na živu.“
"Je tu někdo?" zeptala jsme se a zvedla sme se z postele.
"Dcerko moje. Sem naživu." zakřičela sem a omdlela.
Tea slyšela nějáký křik. Zvedla se z křesla, a vyběhla ze své kanceláře.
"přinestě někdo vodu!!" zakřičela Tea na celé patro, když viděla svoji neteř na zemi. Podepřel jí hlavu, a poplácavála do tváří aby se probrala.
"Zefli prober se!" prosila Tea. Sky přispěchala se sklenicí vody, Tea si postuně lila vou do dlaně a cálala vodu Zelfi na obličej. Sky se pokoušela na zápěstí nahnatat pusl. Ale nenahmatala ho.
"Královno je nejspíš pozdě."
"Není já věřím že Zelfi ještě žije." do Zelfiina pokoje přiběhl manto viděl a slyšel jak Tea naříká. Manto zkusil dýcháná z ůst do ůst a pak masáž srdce. Zelfi najednou začala dýchat.
Otevřela jsem oči a nade mnou Manto.
"Co se stalo?" zeptal asem se sýpavě. Manto mě vzal do náruče a pal na postel.
"Byla jsi pár minut jako by mrtvá. Nemohly jsme nahmata puls." teta byla nějáká zaražená. A odešla.
Tea odešla do své kanceláře.
"královno vaší neteř omráči a málem sebral život, manžel vaší sestry. On žije, ten muž, co skočil z balkónu, před osmnácti lety to byl jenom jeden ze sloužících a on zmizel. Teď se se Zelfi s pojim a může jí pomáhat i ublížit."
"Mej chci tě požádat o jednu věc." Tea se podívala na dívku.
"Už předem je splněna." kývla.
"Mohla bys chránit mojí neteř?"
"Rozumim." odpvěděla Mej.
S Tsukiou, Shinki, Eironem a Mantem jsme šli do lesa s tetou, Sky, Mej a Tygranem. Zajímaví je si teta vzala kalhoty, vetšinou nosí šaty i ven. Teta si stoupla na velký balvan. Prudce nad sebe vyhodila ruku, do její ruky uhodil blesk a spojila se s nebem.
"Tohle je základní postup jak se spojit s blesky. Začněte." Každý z nás si stoup na jeden se sedmi balvanů.
"není náhodou ještě jeden kdo umí ovládt ještě jeden živel?" zeptal se Eiron. "o nikom jinym nevim." odpověděla teta. Co se dá dělat, tak začnu. Prudce sem vyhodila ruku nad sebe, blesk uhodil do mé ruku a blesk mě propojil s oblohou. Točila sem rukou do kola ve vzduchu a pak sem blesk jako by hodila doprostřed kruhu z balvanů.
"Zelfi, se bude jenom zlepšovat. Takže Tsuki začneme u tebe. Soustřeď se a představ si jak blesk uhodí to tvé ruky. Neboj nebolí to." viděla sem jak se Tsuki soustředila, vyhodila ruku nad sebe, ale blesk uhodil do mezery mezi mnou a Tsuki.
"Na začátečníka to bylo dobrý." pochválila sem Tsuki.
"Děkuju. Ale budu se zlepšovat."
"Shinki zkusto." Shinki se stoutředil, vyhodil ruku na d sebe, ale blesk uhodil těsně za něj.
"Blesky a voda se moc rádí nemají. A něják mě bolí záda." řekl a na hlavě mu postávaly vlasy.
"Manto." Manto se taky soustředil, vyhodil ruku na sebe a blesk, ho do ruku zasáhl, zkoušel kroužit rukou a pak ho hodit doprostřed kruhu ale blesk zmizel. Teta kývla a kývla na Eirona. Soustředil se, vyhodil ruku nad sebe a blesk ho uhodil do ruky, ale nějáký zkroucený blesk.
"Tak to by šlo. Zkoušej te to ještě." celý den jsme trénovaly, po několika dnech ostatní blesk ovládky.
