1.kapitola: Sekání pěti vládců.
-Po 18-ctiletech(od prologu)-
"Teto prosím!" škemrala se už po desátý.
"Zelfí, sblíbíš mi když tě pustim přestaneš škemrat?" uvažovala teta. Já začala kývat.
"Dobře ale do sedmi večer doma."
"Děkuju." poděkovala sem,dala tetě pusu na tvář a běžela sme se převlíknout do kalhot, trička a běžela sem ven do města.
"Ale Zelfia nás podstila návštěvou!" řval jeden kluk a začal se klanět. Jmenuje se Cāks, má modré vlasy a černé oči. to je věčný rejpal. Ale já sem si ho nevšímala a šla sem dál po ulici
"Neumíš mluvit!" Cāks mě chytl za moje blond vlasy, donutil mě kleknout a okolo nás se postavily Cāksovi poskoci.
"Cāksi pust mě! Ját i nic neudělala!"
"Ale udělala. Narodila ses v královské rodině. Zabila jsi dva lidi. Svoji matku a svého otce." šeptal mi Cāks do ucha.
"Jak sem mohla matku zabít, když mě matka rodila. A otce sem taky nezabila." obhajovala sem se.
"Ale ty jsi zabila svoji sestru která je mrtvá, zabila jsi ji při porodu, víš!" šeptal znovu.
"Cāksi pust mě já sem ti nic vážně neudělala. Prosim tě pust mě!" prosila sem. Cāks mi pustil vlasy přešel předemně a sedl si do dřepu.
"Zelfio, ty si asi neuvědomuješ co jsi mi provedla když jsme byly malý. Pořád jsi jako malá vyhrávala v jaký koliv hře, v jakym koliv souboji o bonbóny."
"Cāksi jestli se ti jedná o tohle tak se ti omlouvám!" položila sem ruku na tu Cāksovu.
"Nešahej na mě!" křikl a uhodil mě do tváře, až se se opřela o lokty. Z rtu mi začala trošku kapat krev. Nemyslela se si že se tak z milého, hodného ochranářského kluku, stane takový spratek. Začala sem se zvedat.
"Copak? To bě to nestačilo?" Cāks mě kopl do břicha, a já vyplivla krev. Myslela sem jak vedle Cākse uděří blesk. Taky se to stalo. Teta mě moji moc naučila používat.
"Už se bojim až se mi třesou kolena." Cāks mě uhodil do tváře znova, znova a znova. Najendou začal prudce foukat silný vítr.
"Takhle se k dívce nikdy nechováme, jestli to nevíš!" křikl kluk s delšími vlasy, s patkou přeslevé oko, bílé barvy, oči modré a okolo zorničky šedou barvu. Po jeho pravici kluk s modrými aqua vlasy a zelenýma očima, na bradě po levé straně má jizvu. Na druhé straně holka, vlasy rudé a oči zelené, vedle ní kluk s hnědýma vlasama i očima.
"Neserte se nám do konverzace." řekl Cāks. A kopl mě ještě jednou.
Caks chtěl Zelfi kopnout ještě jednou, ale zastavil ho ohnivý kruh okolo dívky. Caks se otočil na čtyři lidi.
"Už sem jednou říkal ze že k dívkám a ženám nechováme." řekl bílo vlasy kluk a pomocí své moci odhodil Cakse na střecho domu a propal střechou. Z domu se ozval dívčí křik. Caks vyskočil z díry. A ještě po něm dívka v domě hodila pantofli. Takže se všichni čtyři musely smát. Caks kukl na zefli uprostřed ohnivého kruhu a pak odskákal po střechách pryč. Tsukia mávla rukou a ohnivý kruh zmizel. Shin použil živel vody aby, oheň sám nevzplanul, Manto použil živel žemě aby zahradil stopy, šel blíž k Zelfi, ohrnul z jejího obličeje její blond vlasy aby jí viděl.
"Myslim že bysme jí měly vzít ke zdejšímu vládci." uvažoval manto. Zbylí tři kývly. Manto opatrně vzal Zelfi do náruče a šli k paláci zdejšího vládce, nebo-li tetě Zelfi. Manto stál s zelfi za Shinkim, Tsuki a Eironem(vládce větru)
