15.kapitola: strašlivé sny
druhý den jsme vyrazili do další a poslední země. Vládcové se živel větru naučili používat. Šel s náma i Sebastian. Ale až se všicni naučí živli to jako pudou domu? Nebo budou muset snáma do Hachimitsu? Bylo by lepší kdyby šli s náma. Alespoň by jsme byli všihni pohromadě. Plácla sem sebou na postel.
„Tak tohle už nikdy nejdu pěšky. Sednu si Tygranovi na hřbet a ponese mě!“ řekla sem. Pokoj máme s holkama společný. Krom Tsuki. Ta bude ve svém pokoji.
„Tak holky jak se vám tu líbí?“ vedle mě si sedl Manto a dal mi pusu. Všechny na nás divně koukly.
„Nám se tady daří dobře.“ řekla Rue za všechny. Manto mě vzal za ruku a šli jsme se projít ven.
„Mnato stůj.“ zastavila sem Manta u vchodu do sídla když jsme se vraceli. Skočila sme Mantovi na záda a on šel.
„Bolí tě nohy?“ zeptal se.
„Jo bolí. Manto nebylo by lepší kdybychom do Hachimitsu šli všichni, ůplně všichni?“ zeptala sem se.
„Bylo by to o hodně lepší. Byli by jsme všichni pohromadě. A měli by jsme víc síly. Zelfi jak se bude jmenovat naše mimink?“ zeptal se nakonec.
„Nevim. Ty vymyslíš holčičku a já kluka. Aby jsme se nemuseli hádat. Ju?“ navrhla sem.
„Souhlasim.“ Manto mě odnesl až k pokoji. Chtěla sm vzít za kliku ale Mant mě políbil, dlouze a vášnivě.
„Zatim.“ usmál se a šel do svého. No to svého, má pokoj s ostatními kluky. S holkama jsme si večer povídaly strašidelné hystorky, přišla i Tsuki a kluci, a bylo zhasnuto, ale až na jednu svíci která byla uprostřed pokoje na stolečku, takže si nás pár leho na jednu posle a poslouchaly jsme tu co říkala hystorku.
„Zelfi teď ty.“ loktem do mě šťouchla Rue.
„Dobře. Bylo zrovna jako dneska. Přes den bylo, krásně, ale v noci začala bouřka. Po nebi lítali a protínali se blesky. Hrom byl slyšet vždy když se objevil blesk. Stalo se to ve městě Hachimitsu. Jejich vládkyně šla-“ zhasla svíce, a rozletělo se okno. Tsuki se pokoušela svíce rozhořet ale nic. Kluci šli zavřít okno zavřeli okno. Tsuki nakonec rozsvítila. Ale v pokoji se objevila žena.
„Klid.“ řekla.
„Pane bože. Babča Way!“ Tsuki ženu obejmula.
„Neříkej mi “Babča Way“ nesnášim to.“ zavrčela.
„Přišla sem vám říct že ten kdo dělal to největší zlo je Van. Rodiče vládců ho znají. Byl to jejich prostředník. Všechn ohledně našich národů zařizoval. Dávej te si velký pozor. Van nemá srdce.“ svíce zhasli a zase se rozsvtili. Ale žena nikde.
„Dneska spíte tady.“ uporoznila Senya kluky. Ty jenom svěsili hlavu.
„nemusíte se bát. Máme pokoj hned vedle takže, Zelfi, Senya nebo Rue zabouhá na zeď.“ usmálse Shinky a odešli.
Další den se šli vládcové, učit ovládat oheň. S Tsuki jsme jim ukázali jak by to měli ovádat a Seny si cvičila kouzla.
„Tsuki!“ Tsuki se lekla když si vedle ní sedal nějaká dívka. Vypadala jako elfka, tmavší barvy, vlasy bílé a oči má modrošedé a na levém rameni má tetování, dva květi lilie a černé zdobení.
„Vanesso. Tak ráda tě vidím.“ Eiron se na nás podíval a málem Vanessu spáli.
„Eironě ty si raděi sedni. Ty už trénovat nebudeš.“ ujistila ho Tsuki. Eiron si šel sendou na strom.
„Promiň Vanesso já nechtěl.“ omluvil se Eiron.
„To je v pohodě.“ mávla rukou. Já sem si lehla, ruce sem si dala pod hlavu.
„Tsuki kde jsi poslední dobou?“ zeptala se Vanessa. Koukla sem se směrem k Mantovi a klukum ale on nikde. Koukla sem se na stom, Eiron nikde, směrem k Senye. Nikde a vedle sebe, Vanessa s Tsuki nikde. Kolem mě se objevili šedivá těla kamarádů. Blížili se ke mně blíž a blíž.
Švihla sme sebou do sedu. Ohmatala sme si celé tělo. Holky v pokoji nebyly. Zvedla sme se a šla sem se podívat ke klukum. Ty tady nikde. Najendou se ozval ohlušující výbuch. Všechno se zbortilo a já spadla na zem, vedle moji hlavy se zasedla sekyra.
„Tohle bylo štěstí.“ zvedla sem se a běžela po chodbě za mnou byli slyšet kroky. Koukla sem se a tam kamarády jejich těla byli v šedé barvě. Na schodech, dolu se objevili další lidí také šedé barvy, na schodech narodu se též objevili lidé. Kolem mě byli lidé se šedivou kůží.
