7.kapitola: Přeskok na zlou stranu.
Mejbel se objevila v temné jeskyni. Bylo to tm zařízené pro obyčejný život. Na posteli ležela dívka, podobná Zelfie. Mej ji chtěl prsty přejet po její tváři, ale rozmyslela si to. Přešla k velkému stolu kde leželi ostatní, Rafu, Sneak, Žralok a Wolf, spali s hlavou na stole a chrápali, div dívku neprobudili. Mej opartně přešla k velkému závěsu, koukla za něj a co její oči neviděli, strhla závěs. A viděla v kusu velkého ledumnoho těl s dírou na ůrovni srdce.
„Pane bože.“ zašeptala se zatajeným dechem.
„Tohle je matka Zelfii.“ zešeptala přeje prsty po ledu na ůrovni, kde byli zmrzlí žena s mužem. Mejbel šla pomalu podél ledu až došla k jednomu tělu, vedle kterého bylo několi vyzaček, taky se u těch vysaček zarazila, vyseli tam jména
„Pane bože. “
„Ale Mejbel, ty jsi nás navštívila.“ ušklíbl se Rafu. Mejbel se otočila. Rafu na ní oukal s rudýma očima.
„Jak to že tu neni otec Zelfii?“ zeptala se Mejbel.
„No protože, i když sem ho našel tak sem neměl srdce ho zabít.“
„Ty srdce ani nemáš.“ řekla zarkasticky.
„Ale já srdce mám. Jinak by sem..“ Rafu přešel k matce Zelfii.
„Jinak by sem s touhle ženou, neměl dvě děti. Senyu a Zelfiu.“ Mejbel se zrhozila.
„Zelfia je tvoje dcera?“ podivila se.
„Jo. Je. A jestli jí ty něco řekneš. Tak se v tu chvili objevíš u mě. Ale už nebudeš nic moc dělat. Bude mrtvá. Nic tu po tobě nezbyde.“ Mejbel kývla.
„Proč tu vlastně jsi?“ zeptal se Rafu. Přešel ke stolu kde měl něco jako laso.
„Jen tak.“ řekla a koukla se na pár visaček. Rafu využil příležitosti, hodil po Mejbel laso a spoutal ji. Mejbel sebou šila jak mohla, ale nic jí nepomohlo. Rafo ji připevnil k velkému dřevěnému sloupu.
„A mám tě. Já ti totiž nevěřm. Ty bys to řekla někomu jinému a ten by jí to řekl.“ Rafu přešel k něčemu co se podobalo komodě. Otevřel jeden ze šesti šuplíků, byly v něm jehly. Vzal je a hodil k Mejbel. Sice byla duch ale bolest cítila, krev jí tekla, cítila jak jí jehly probodali její průsvitné tělo. Její oblečení se nasáklo její krví, orgány se jí zalili krví, Mej zakašlala a vykašlala trochu krve.
„Bastarde!“ procedila skrs zuby.
„Tohle ti ale nepomůže. Zažiješ muka, co sem já prožil!“ Rafu trhl s košilí a rozepla se mu. Po celém hrudníku i břiše měl jizvy. Mejbel koukala s vytřeštěnýma očima na Rafovo tělo. Jizvy co se samy zahojili, jizvy po sešitý ran, modřiny. Mejbel zase vykašlala krev.
„Tohle mi udělal tvůj, otec pamatuješ?“ Mjebel se vybal jeden kluk, který o ní bojoval a hádal se s jejím otcem, jeho vlasy byli blond barvy, s očima jako moře. Rafu vyndal jehly z Mejbeliny levé ruky. Mejbel natáhla ruku k Rafovi tváři, dlaň dala na jeho tváře.
„Ryuu. Nemůžu tomu uvěřit.“ zešeptala.
„Něco ti ukážu.“ zešeptal jí do ucha. Přešel ke komodě, na které měl tuhlici. Vzal ji do rukou, přešel zase k Mejbel.
„Nejen že životy umím brát, ale taky vracet.“ řekl a otevřel truhlu. Mejbel cítila jak její srdce tluče
„Můžu ti vrátit tvoje tělo.“ lusk prsty. Mejbelino tělo se objevili vedle Rafa na zemi.
„Mejbel zjisti co se stalo v hostinci smrti. Kouzli přeneseš tu hostinskou sem. Ať živnou nebo mrtvou. Ju?“ Mej bel kývla. Rafu vyndal jednám máchnutím všechny jehly z Mejbelina těla.
Vedle nás se objevila Mejbel. Já s Mantem jsme seděli v trávě u vody, těsně za mnou sedí Manto a podepírámě, vedle nás je Tsuki a Eiron opodál, Naomi s Cāks sedí na stomu, a Shin stojí na vodě. Mejbel přišla ke mně.
„Co se tu stalo?“ zeptala se mě, a ukázlala za nás na palouček u lesa. Byla tam krev od těla ženy.
„Zaůtčila na nás. Ta žena ovládla Sky, měla nás zabít.“ vysvětlila sem jí, ale nemohla sme na to myslet.
„Taky se z toho Sky dostává těžko. Počkáme ještě půl hodiny pak už musíme vyrazit.“ do našeho rozhovoru se vložil Eiron.
„Sky byla dlouho v tranzu. Ten řetízek měla na krku až když přišla z recepce. Byla něco vyřídit. Ale když se pak večer vrátila, její oči nebyla jako když jsme byly v národu země. A teď je z toho vyděšená.“ Tygran zarkoutil hlavou, držel Sky za ramena, posadil jí vedle nás.
„Sky.“ dala sem svojí dlaň na Skyinu, ale ucukla. Něco si pořád šeptala. Něco v cizím jazyce. Sky zatáhla Tygrana za košil a přitáhla si ho k sobě, něco mu pošeptala do ucha.
„Sky říká aby jste se k ní moc nepřibližovali, budu její tlumočník. Ale nikdo se jí nesmí dotknout. Bojí se že by vám mohla ublížit.“ přetlomučil Tygran. Ale já koutkem oka sledovala Mejbel, motala se kolem těla ženy. Když si vzpoměnu na její tělo bez srdce. FUJ. Kdo by tohle mohl udělat. Zvedla sem a šla blíž k Mejbel.
„Tohle mohl udělat jedině jediný chlap. Nelítostný. Zloděj duší Rafu. Tohle udělal i mě.“ řekla a prsty přejela na ůrovni srdce. Mejbel přešla k tělu ženy, klekla si vedle ní. Kolem Mejbel se bjevila zář.
„Zelfi vypadni od ní!“ volal na mě Manto s Eironem. Ta záře je rozlehla do koule která praskla, já odletěla a Mejbel zmizela.
Mej se objevila v jeskyni, vedle kus velkého ledu.
„Jak jsi řekl tak sem splnina.“ Mejbel byla udýchaná, kouzlo jí hodně vyčeralo.
„Jak sem slíbl tak taky udělám.“ Usmál se. Rafu Mejbelino srdce vložil do její ho děla. Máchntím ruky byla rána zacelena. Mejbelina duše vlítla do jejího těla. Švihla sebou do sedu. Její vlasy byly zářivé, oči byly krásné.
„Ryuu. Moc děkuju.“ vstala skočila po Rafovi objemula ho kolem krku a políbila ho. Jeho vlasy se změnily z černé na blond, a z hnědých očí na modrou barvu.
„Konečně. Je mi líto co můj otec udělal.“ omluvila se Mejbel za svého otce.
„Jak vidím tak jsi jí oživil.“ do jeskyně vešla dáma s hnědými vlasy a levandulovýma očima. Mejbel an ženu koukala s vyvalenýma očima a s pootevřenou pusou.
