21.kapitola: Summer Spring
-Flash back-
–den kdy opustila město ohně–
Běžela přímo městem, hledala svého bratra, Bastiena, hnedala ho všude možně. Ale věděla o posledním místě kde by mohl být, byly od sebe deset let, v tuhle dobují bylo necelých dvacet let a jejímu bratrovi plných třicet let. Doběhla do jeho obvyklé hospody, seděl u baru a popíjel svůje pití. Sumer se u vchodu do hospody vydýchala v mírném předklonu, jednou rukou se opírala o drsou zeď hospody a druhou o svoje kolen, které mělo zrovna pohmožděné, doma nešikovně spadal. Po pár minutách vydýchávání se narovnala, urovnala si oblečení a vešla do hospody, její bratr si Sum vůbec nevšiml.
„A mám tě!“ z ruky mi vytrhla kleničku s alkoholem, který se pokoušel vypít, Summer mu však obsah skleničky vyvila na podlahu.
„Co děláš za békoviny!“ okřikl ji červeno vlasý muž a podíval se na svojí mladší sestřičku
„Já žádný békoviny nedělám, teda ne jako ty, že se tu opíjím pitím. Vole jeden!“ pokárala svého bratra. Ten svoje, zaludně oranžovo-zelené oči odvrátil na dřevenou desku baru.
„Hele to si ale vytřeš!“ upozornil Bastiena hospodský, když viděl že jeho alohol je na zemi.
„Ale to vylila ona!“ obhájil se Bastien s ukazováním na svojí sestru.
„Já jí ale vylívat, ten rum, neviděl. Máš smůlu, objenal sis ho ty tak si to vytřeš.“ usmál se hospodský.
„A bežtě někam s těla békovinama!“ procedilskrz zuby, na dřevěnou desku pohodil pár zlaťáků a odešel.
„Omlouvám se za bráchu.“ usmála se Summer a běžela z hospody, rozhlížela se po ulici, ale Bastiena nikde neviděla
„Sakra kde je?“ pomyslela si. Ještě u něj neviděla takou extrémí rychlost. Poslední týdny je Bastien takový rozrušenější, citlivější a také výbušný než kdy jidny, čím by to mohlo být? To se jí poslední dobou hodilo hlavou.
„Asi si budeš muset dát jedno kolečko po hodpodách.“ uculil se na ní syn hospodského.
„Dej mi pokoj.“ zaprskala a odcházela. Bylo ještě jedno místo kam vždy chodil. Ale je to asi pár hodin cesty. Když na místo dorazila tak bylo kolem šesté večer, byla už tma, neviděla skoro na krok. Šla hustým lesem najendou, zakopla, ale někdo ji chytl za paži. Koukala s vyvalenýma očima dolů, jak vlny moře mlátí o stěnu útesu, z toho byla vyděšená.zatáhl ji zpět k sobě.
„Co si o sobě myslíš? Máš štěstí že sem byl poblíž!“ pokáral jí mlž kolem dvaadvaceti let.
„Omlouvám se.“ pípla „hledám jenom svého bratra. Někam se stratil a já nevim kde je.“ promluvila pořádně.
„Aha.“ odvětil cizí muž. Rozhlížel se kolem, začal foukat hrozný vítr, muž pořádně nasál vzduch, cítil přítomnost upíra, tedy jejího bratra. Z lesa pomaluvycházel červeno vlasý muž, pár metrů před nimi spadl na kolena a poté se skácel na zem. Kolem něj se seběhli měšťané, vrukou pevně svírali hořící louče.
„Zabij-!“ něčí křik hospodského zastavil. Summer zakryla svím tělem Bastienovo tělo.
„Jestli chcete zabít Bastiena tak přes moji mrtvolu!“ křičela na muže s loučemi, do očí se jí vlily horné strachem zalité slzy.
„Summer má pravdu je to její bratr. Určite senajde řešení.“ před Summer a Bastiena si stoupl syn hospodského.
„Uhni nebo tě zabiju.“ hospodský vytáhl dýku z pouzdra meč co měl po boku jenom když potřebova.
„Neuhnu.“ rozpažil rue a nehodlal uhnout.
„Nedáváš mi na vybranou!“ řekl muž směrem na syna.
„Přece nezabijete vlastního syna kvůli takové békovině.“ křičela Summer. Hospodskýpropodl svého syna. Cítil jak mu hrudí projela tenká stříbrná čepel, když hospodský čepelvytáhl z hrudi jeho syna stříkala krev. Summer zůstala koukat na svého kamaráda s otevřenou pusou, pár kapek rve se jí dostalo do úst, cíla jeho, cítila vůni krve. Summer se podívala směrem k útesu, cizí muž tam už nestal kam zmizel. Syn hospodského se skácel na zem.
„Udělalo ti to dobře?“ zeptal se naposledy. Ale jeho otec však mlčel
„Pane bože. Vy ste ho zabil, zabil ste vlastního syna, svého potomka, svého jediného potomka, co jste to za otce?!“ řičela Summer na hospodskýho.
„Nebyl můj.“ zaprskal. „Jestli chceš aby Bastien žil,“ začal.
„Tak zmiz, zmiz z města. Každý se na tebe dívá rozzářeně, od té doby co jsi začala chodit s ním!“ ukázal a nevlastního syna.
„Chodil semnou protože chtěl. Protože mě miloval. Miloval mě a Bastiena měl za vlastního bratra. On mě miloval víc jak vás!“ křičela na něj. Její oči se rozzářili více do rudé, byly zalité krvežíznivostí. Cítila jak se jí v ústech klubou upíří špičáky, nehty se jí prodloužli a pleť trošičku podledla.
„ZABIJ TE JI! JE JAKO ON!“ křičel další muž. Ale to už se zahrizávala do jednoho z pěti mužů, tedy už jenom čtyř z šesti, všechny zabila sama. Bastien se pomaluprobudil, cítil všude krev, ale cítil také strach, slyšel nářek a pláč. Rozkoukal se a pomalu si sedl na zadek, před sebou viděl jak jeho malá sestřička pláče na bezvládnem tělě jejich kamaráda.
„Kdo ho zabil?“ zeptal se.
„Hospodský. Já zase zabila jeho. On zabil našeho kamaráda.“
„Konečně se ve vás probudili vaše shopnosti!“ ozval se tajmný hlas.
– konec Flash backu –
„Summer co se ti stalo?“ ptal se jí táta.
„Nic. Jenom sem pochopila kdo mě proměnil na upíra.“ promluvila po pěti minutovém tichu.
„Ale to nezáleží že vás nezabiju!“ křikla a proti mně se proběhlo mé já a máchlo mečem po mě, svým mečem sem meč zastavila.
„Jestli si myslíš že porazíš sama sebe.“ skočila sem dál od sebe.
„Ty si myslíš že je Zelfia slabá?“ zeptals e mato a bránil se sám sobě.
„To se pleteš!“ ušklíbl se a skočil vedle vedle mě.
„Manto má pravdu. Nikdo z nás není slabí!“ z druhé strany skošil Eiron.
„Jenom jsme ještě...“ vedle Eirona skočila Tsuki.
„...nenašli svoji pravou sílu....“ pokračval Shinky., proti nám si stoupli naše druhé já.
„...kterou máme tady.“ řekli jsme sborově a ukázali palem na své srdce v těle.
„Každý má svojí sílu ukrytou tady! A ten kdo ji najde je silnější jak ten kdo ji ještě nenašel.“ naši dvojníci se rozplynuly jako pára. Všichni, nás pět, jsme dali svoje zbraně nad hlavu, spojili jsme je špčkaka.
„musíme jí zničit.“špitl Manto. Všichni jsem jenom kývli, zavřeli oči a soustředili jsem se, ze středů zbraní vytrisklo oslnivé světlo. Všichnijsme mysleli na to že musíme Summer zničit. Světlovystřelilo k ní prudkou rychlostí.
„Ne!“ křičela, světlo se vrilo do jejího těla a proměnila se na prach.
„Ááááá!“ byl slyšet křik.
