6.kapitola: hostinec smrti
Ráno jsme vstali brzy a šli jsem si se svími věcmi za město. Dali jsme si svoje tašky na jedno místo, stoupli jsme si do kruhu. Manto nám ukázal jak ovládt živel země. Soustředit, představit si jak malé kaménky zeminy ve velikosti dvou prstů. Jak sem si představila tak se taky stalo. Představila sem si jak kamínky trefili Cākse do hlavy. Taky se stalo, ostatní se jenom řenili.
„Hele nech toho!“ varoval mě Cāks.
„Neboj zkusila sem to jestli to funguje.“ ušklíbla sem se. Cāks se zamračil. Všichni jsme zkoušel ovládnout živel země.
„Zkus to takhle“ Mant si stoupl tešně za mě. Chytl mi ruce a před pažil mi je. Kamínky se začali zvedat na ůrověň mích rukou.
„A teď je pošli to toho potůčku.“ Soustředila sem se, Manto mi pustil ruce a já se ruce přitáhla k tělu a pak prudce oddálila. Kamínky zůstali v potůčku. Manto vyrval, pomocí schopností, ze země větší kámen, předal ho mě, já Eironovi, ten Tsukie, ta Shimimu a Mantovi takhle to šlo dokola až po ten největší.
„Vy díte jak vám to jde.“ pochváli nás Manto když jsme klečeli, leželi nebo seděli na zemi a vydýchavali se. Manto mě vzal do náruče a přenesl do stínu vedle řeky, pakpomohl Tsuki, Eiron se přemístil sám, a Shimi, k tomu se voda doplazila.
„Výho být vládce vody, skoro poslední.“ pousmál se.
„Shi řekni nám něco o sobě.“ pobízeli jsme ho všichni.
„Dobře.“ začal.
„Sem prvním synem krále v národu vody. Mám mladší sestru. Tahle jizva.“ ukázal na jiznu na bradě.
„Sem se popral s jedným klukem, když sem byl malý. Rvali jsem se u potoka ve kterém jsou hodně ostřé kameny. Věděl sem kal šlápnout. Ale on mě zrovna schodil na ošklivé místo. Voda mi zachránila život. Ale tuhle jizvu mi nechal ten potok na památku. Celý ty roky sem nepoznal nikoho. Před měsícem vás. Vy jste teď moje jediná rodina.“ všichni jsme na něj koukli, s Tsuki jsme ku padly kolem krku. Eiron s Mantem, Sky, Tygranem, Naomi a Cāksem nás obejmuli.
„Od teď jsme rodina. Nikdo a nic nás nerozdělí.“ Koukal sem se na Manta
„Jeden..“ začala sem
„Za...“ řekl Manto.
„Všechny...“ řekla Sky.
„Všichni za jednoho!“ řekli jsme všichni společně a zasmáli jsme se.
Asi po hodině a půl jsme vyrazili na cestu. Zakopla sem letěla sem na břicho ale Manto mě chytl a vzal mě na záda.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
„Bolí mě celý tělo.“ odpověděla sem. Večer už jsme nikdo nemohl chodit. Ale najednou jsme viděli hostinec. Šli jsem k němu blíž.
„Hostinec spánku.“ Tygran přečetl nápis na hostince, je černý, všude pavučiny.
„Ty to přečteš?“ zeptala se Sky.
„Tygran má pravdu. Já to taky přečtu.“ Tygran se na mě podíval, něco se mu asi nezdálo. Jenom pokrčil rameny a vešel dovnitř. Pak jsme šli za ním. Se Sky, Tsuki a Naomi jsme si stoupili k sobě a kluci taky k sobě.
„Zdravim dámy!“ vedle nás ze stropu prudce spadl nějáký muž ale kržel se trámu. Hned jsme s holkama vypískli. Kluci, kromě Tygrana a Manta, tyse tvářili jako na funuse, se nám smáli.
„Mauri zasel!“ okřikla ho žena.
„Omlouvám se. Ale on je trochu nevychovaný. Vidimže jste pocestný kolik pokojůbudete chtít?“ zeptala se a koukla se do knihy kolik mají volných pokojů. Sky nás spočítala. Jo je těžký si zapamatovat kolik nás je. Chtla sem Manta za ruku.
