Soner se ještě chvilku věnoval případu. Vyřídil pár telefonátů s Dantem, od něhož zjistil, že ani v nemocnicích ani na vraždách nebyla hlášená během čtyřiadvaceti hodin žádná vražda. Jako by si zločin dal šlofíka. Nezbývalo nic jiného, než čekat na výsledky z laborky. A všechno, co momentálně dělal, dělal nahý.
„Prosím, obleč se, nebo z tebe zešílím,“ zakrývala si oči, ale i tak si nechala škvírky, aby nepřišla o ten pohled. „Jak někdo může mít takový nářadíčko a být sám?“ jen tu otázku vyslovila, někdo zaklepal.
„Moment,“ zavolal Soner a hodil na sebe boxerky. Přešel ke dveřím a prudce otevřel.
„No ahoj,“ dovnitř vešla nějaká fakt sexy, nádherná bruneta s vlasy do pasu. Leskly se jako tisíce diamantů a měla nádherné oči. Veliké a tmavě modré. „Koukám, že jsi připravený,“ otočila se k němu a svými dlouhými prsty mu přejela po hrudi. Pak se k němu naklonila a něžně ho políbila. Soner ji chytil za obě ruce a odtáhl se od ní.
„Carol, dneska jsem fakt unavený. Promiň.“
„Jsi blázen?“ šla za ním Kyra. „Taková luxusní baba. Co bych dala za to, abych byla chlap a mohla si s ní užít. Jdi do ní, chlape.“
„Ale no tak, Cukrouši,“ objala ho zezadu a zajížděla mu do boxerech. „Koukej, co jsem si pro tebe dneska koupila,“ obešla ho, sundala ze sebe kabát a objevila se před ním jen v krajkovaném prádle. Její snědé tělo se lesklo v záři lampičky.
„Ty vogis, tak to jsem z tebe paf,“ Kyra se chytila za tváře a přešla blíž k ženě. „Ty jsou pravý,“ zkoumala její prsa. „Mám z tebe mindrák, holka,“ podívala se jí do očí.
„Líbí?“ Carol se zavlnila v bocích a svůdně se usmála. Tím si ho získala. Soner se zasmál, chytil ji pod zadkem a vyzvedl si ji na sebe. Ve vášnivém líbání skočili do postele.
„Ne, ne, ne, ne, ne, ne,“ Kyře začínalo docházet, čeho bude svědkem. „Teď ne. Shoď ji ze sebe. No přeci se tu nebudete to, když jsem tu já!“ chytala se za hlavu. Byla v koncích, zatímco Soner byl teprve na začátku. Líbal svou milenku na prsou a hladil ji po celém těle.
„Jo, Kocourku. Ty víš, co mám ráda,“ vzdychala ta nádhera.
„Tohle nechci slyšet,“ Kyra si zacpala uši a zavřela oči. Ano, mohla zmizet, ale zdřevěněly jí nohy.
„Chci si na tobě zarajtovat, Kocourku můj,“ šeptla milenka.
„Tak pojď,“ lehl si na záda a ona si na něj sedla obkročmo. Slastně vydechla. Zavřela oči a užívala si ho v sobě. Soner si také užíval. Kousal se do rtu a díval se na její perfektní linii těla.
„Tohle je šílený,“ Kyra se cítila bezmocně, trapně, špinavě. Nádhera přidala na rychlosti a začala hlasitě sténat. Soner že sebe vydával vzrušené vzdechy. Pulzovalo v něm vzrušení, až se mu z toho kroutily prsty u nohou. Už se blížil k vrcholu. Když v tom... V rohu spatřil průhlednou dívku.
„Do prdele!“ vykřikl Soner a zděšeně se posadil.
„Ježiši Kriste, co je?“ zapištěla Carol. Soner se díval na jedno místo. Kulil oči, zběsile dýchal a srdce mu bušilo o stošet. „Co je?“ podívala se, kam se díval on.
„Ty ji nevidíš?“ změnil úhel pohledu z místa, kde stála Kyra na Carol.
„Ne, nikoho nevidím,“ Carol byla z jeho jednání v šoku. „Tak jo, Cukrouši. Asi jsi dneska přepracovaný. Já už raději půjdu,“ ani ho nepolíbila na rozloučenou a rychle vypadla. Soner se podíval zas na místo, kde ho k smrti vylekala Kyra, ale už ji neviděl. Byla tam, ale neviděl ji.
Probral ho až zvuk dveří. Až teď si uvědomil, že Carol odešla.
„Jsem snad blázen?“ promnul si oči.
„On mě viděl?“ promnula si oči.
„Vstal a zamotaný do deky se vydal na místo, kde Kyru viděl. „Vím, že jsi tu,“ otočil se kolem své osy.
„Jo, toho jsem si všimla,“ Kyra z toho byla docela vykolejená. Jak to, že ji mohl vidět?
„Jsem už asi fakt unavený,“ zasmál se sám sobě a šel raději zpátky do postele. „Už jsi asi starý, Sonere,“ zamumlal v posteli. Ale i přes své řečičky, si prostě byl jistý, že viděl nějakou dívku v rohu jeho obýváku. Silně mu někoho připomínala, ale netušil koho.
„To jako půjdeš normálně spát? Viděl jsi mě. Věř svým očím, sakra!“ strhla z něho deku. Ta odletěla přes celou místnost.
„Tak a dost! Tohle je snad nějaký vtip,“ vyletěl do sedu.
„Asi už to začínám chápat. Když mám vztek nebo strach, můžu hýbat s věcmi,“ podívala se na svoje ruce. „Když mě viděl, co jsem cítila?“ ptala se sama sebe.
„Dobře. Mám tady průvan a ten mi strhl deku z těla,“ uklidňoval se.
„Ale Cukrouši, tomu přeci nevěříš,“ zasmála se.
„Cože?“ Soner koukal kolem sebe.
„Ty mě slyšíš?“ podivila se.
„Ne, neslyším to je jenom sen. Já spím a tohle se mi zdá,“ zvedl deku a šel si rychle lehnout.
„No tak to se ti teda nezdá, kamaráde. Já jsem tady. Viděl jsi mě, slyšíš mě a víš moc dobře, že existuju,“ zas z něho strhla deku.
„Přestaň už!“ vykřikl Soner a rozhlédl se kolem sebe. „Kdo jsi?“ řekl už klidněji, ale šíleně se bál. Však on slyší hlásy a vidí průhlednou ženu!
„Jsem Kyra. Kyra Lemenson.“
