„Co že mi to tu říkáte?“ tupě zírala na chlapa v obleku.
„Já vím, že je těžké tomu uvěřil, ale zdědila jste třicet milionu dolarů a nějaké drobné,“ zopakoval muž, jenž se staral o vyrovnání Sonerova majetku. „Jakožto jeho žena jste vy a jeho dcera jediné, kdo dědí.“
„Ale co já budu s tolika penězi dělat?“ v hlavě jí zněla jenom ona částka, která jí patřila.
„To je jen na vás.“
„Ale ty peníze… jsou z nelegální činnosti, neměly by být…,“
„To už jsem vyřešil, nebojte. Tyhle peníze jsou jen vaše a nikdo vám je nemůže vzít. Jsou čisté jako diamanty.“
„Jo, Krvavé diamanty,“ pronesla si pod nos. Nějak nevěděla, jestli ty peníze chce. Rozhlédla se po svém bytě. Pokud by si je nechala, nemusela by se v životě už o nic starat, ale stále jí bude vrtat hlavou, kolik smrti a utrpení v té sumě je.
„No, já jsem své splnil, tady máte všechny podklady. Naložte s nimi, jak chcete?“ předal jí všechny papíry a odešel. Kyra ho nešla ani doprovodit. Jen tam seděla a zírala. Tohle byl jen další vtip. Určitě.
****
Uběhlo několik hodin, když k ní dorazil Dante. Na její prosbu. Udělala kávu a posadili se na gauč.
„Zdědila jsem třicet milionu a nějaké drobné.“ Dante se začal dusit.
„Cože jsi?“
„Slyšel jsi dobře. Jako žena toho hajzla jsem s Viv jediným dědicem. Jak je možný, že jeho špinavé peníze jsou v dědictví. Neměli byste je zabavit vy?“ zírala na něj, jako by mu to snad chtěla vyčíst.
„To není tak úplně pravda. O jeho majetku, který získal nelegálně, rozhoduje soud a ten většinou nechává domy a jiné hmotné věci dražit. Výdělek by měl jít do státní kasy, ale jak víme i u nás jsou pěkný svině, ale pokud měl ulité nějaké peníze stranou , o kterých nikdo nevěděl a vážně je chtěl nechat pro ty, co po něm zůstanou, tak s tím nic neuděláme. Což znamená, že původ těchhle třiceti melounů nikdy nezjistíme a ty by sis je měla užít,“ položil ruku na její stehno a usmál se. „Jsi prachatá,“ naklonil se k ní a škodolibě zašeptal. Přiložil kávu k ústům a napil se.
„Ale já to asi nechci.“ Dante se zas začal dusit kávou. Utřel si ústa do hřbetu ruky.
„Já si snad to kafe v klidu nevypiju. Proč se chováš jako rozmazlenej spratek? Máš tolik peněz, že jsi za vodou a ještě si stěžuješ.“
„Protože ty peníze mi nepatří a pokud si je nechám, budou mi neustále připomínat, kdo byl jejich majitel a jak moc jsem se v něm zklamala. Já ho vážně milovala a asi stále miluju… tedy,“ opravila se, když viděla Dantův výraz. „Tu jeho dobrou stránku. To jakým byl, když jsem nevěděla, kým opravdu je. Ale ten člověk neexistuje, takže tohle je ten důvod, proč mi ty peníze nebudou říkat pane,“ rozhodla se z minuty na minutu. Nechá je tam, kde jsou… Na horší časy. Člověk nikdy neví, kdy se bude taková suma hodit. Ale rozhodně je nebude využívat. Chce dál pracovat a najít si muže. Někoho, kdo by jí byl na blízku, když ho bude potřebovat. Někoho opravdického. Někoho jako je třeba Dante, kdyby se zrovna nepářil s agentkou Moralesovou.
„Asi tě chápu,“ dal si ruce za hlavu a opřel se. „Co ale nechápu, je to, jak nás mohl tak zblbnout. Pořád mi to vrtá hlavou. Unesl vlastní dceru… Ze mě udělal totálního debila. Byl jsem jak jeho děvka. Všechno jsem dělal za něj, aby mohl dávat echo svým lidem. Jedno mu musíme přiznat, byl skvělým hercem,“ pozvedl hrnek s černou tekutinou. Kyra udělala to samé.
„Hotový Di Caprio, ale stokrát lepší byl milenec,“ vzdychla.
„Ušetři mě toho, prosím tě,“ protočil očima. Nechtěl nic slyšet o jejich sexuálních hrátkách. Kyra se zasmála a lehce narazila svým hrníčkem do toho jeho. „Na Sonera, kamaráda, kolegu, lásku a největšího hajzla pod slunce,“ řekla a pak se na to napila. Asi na ni padl smutek. S ním vlastně poprvé zažila pravou lásku a měla pocit, že silnější už to nebude.
„Na něj, ať odpočívá v pokoji.“
****
Nakonec s ní Dante zůstal ještě několik hodin, kdy jí vyprávěl, jak se se Sonerem seznámil, jak mu několikrát zachránil život a různé historky z akcí. Kolem, páté však musel odejít, protože ho čekala romantická večeře u Agentky Moralesové. Poprvé u ní doma, což podle Kyry a jejich pravidel znamenalo, že bude něco víc. Poradila, aby si vzal kondom a slušně ho vykopla ze dveří. Sklidila bordel, co po něm zbyl a šla si napustit vanu. Musela ze sebe smýt všechny vzpomínky. Vysvlékla se a sedla si na kraj vany. Dlaň ponořila do teplé vody, když v tom jí po zádech proběhl mráz. Jako by se jí dotknul sněhulák. Otřásla se. Ten mrazivý pocit byl silnější a silnější. Otočila se a tam ho viděla. Soner a byl průhledný. Vykřikla, ruce jí vyletěly nahoru a ona spadla do vany. Jenže se při své pádu bouchla do hlavy, až si ji celou rozsekla a v bezvědomí se ponořila pod vodu. Soner jí chtěl pomoct, ale neměl jak. Jeho tělo bylo éterické, nemohl se jí dotknout, a tak se stalo, že se nebohá Kyra utopila a její duše se objevila vedle Sonera.
„Do prdele, je po mně!“
Konec
Zřejmě mě budete chtít zadupat do země, ale já to přežiju. :)
Chtěla bych všem moc poděkovat za vaší přízeň, než tohle definitivně uzavřu. Vážím si toho stejně, jako si vážím vás.
