„Vážně se omlouvám a přísahám, že jsem nic neviděla. Je mi to tak strašně moc trapný. Promiňte," opakovala Kyra stále dokola.
„Hej, už dost. Jen mi připomínáš, že jsi mě už po třetí viděla nahýho a to jsem s tebou nespal," přetáhnul přes sebe tričko a ulehl do postele. Nejdřív se na Kyru zlobil, ale pak mu to vlastně přišlo vtipné. Možná, že už si zvykl na její drzost a extrémní zvědavost.
„Co prosím?" nechápala Kyra.
„Hele, už je pozdě na to, abych ti něco vysvětloval. Jsem unavenej. Zítra brzo vstáváme. Musíme zajít k tobě do bytu, pro nějaký věci, pak do práce, kdy bychom mohli nahodit tvoje vzpomínky, i když ty, co máš za živa mi jsou k ničemu. Chci ty, co jsi zažila jako duch. Potřebuju vědět, kde je ta márnice."
„Já jsem byla v márnici?" pomalu ulehla na druhý kraj postele.
„Jo, sledovala jsi chlapy, co šly po Clayovi a nevím, co přesně jsi viděla. Stihla jsi mi říct o tom že jsi našla doupě Hadů a že mají márnici plnou těl, které zbavují orgánu a plní drogy," lehl si obličejem k ní. Díval se, jak na něj šokovaně kouká a jak se snaží všechno pochopit.
„To je šílený. Nevím, jestli tomu mám věřit, ale mám takový divný pocit, že to, co mi tu říkáte, je pravda, ale nevěřím vám."
„Hele, já tě asi chápu. Mně někdo říct, že jsem ho navštěvoval jako duch, nejspíš bych ho nechal zavřít do blázince ale mám na tebe jednu prosbu, tykej mi. Jsem Soner. Už jsi mi zpívala, viděla mě nahýho i skoro u sexu, tak nemáš žádný právo mi vykat," usmál se na ni.
„Jasně. To by se přeci nehodilo, vykání v takovém osobním vztahu. Mohli bysme rovnou k oltáři," podporovala jeho vtípky.
„Jasně, proč by ne. Já jsem přeci krásný kluk," zasmál se do polštáře.
„No, jdu radši spát. Myslím, že toho na mě bylo až až," otočila se k němu zády a s úsměvem zavřela oči.
„Dobrou noc, Kyro," zašeptal Soner.
„Dobrou."
****
„Co se tady sakra stalo?" Kyra nemohla pochopit, kdo byl schopný tak zdevastovat její byt. Všechno bylo vzhůru nohama. Nic nebylo na svém místě. Všechny její soukromé věci, se válely na zemi. Tohle nebylo její hnízdečko, které tak moc milovala. Chtělo se jí z toho plakat. Trvalo jí dost dlouho, aby si svůj byt zvelebila k obrazu svému. Vše si udělala sama a teď může začít od nuly. Fakt skvělé.
„Koukám, že někdo něco hledal. Nevíš co?" Soner popošel víc do bytu a rozhlížel se kolem.
„No, tím, že nejsem boháč, nemám žádný tajný dokumenty, tak soudím, že hledali mě. Pokud zjistili, že jsem vzhůru a zabila jsem jim člena party," nad slovem party udělala uvozovky, „Koukám, že jsem jejich cíl číslo jedna," hlasitě vydechla.
„Neboj, my je dostaneme. Nic se ti nestane," pohladil ji po zádech. „Teď si rychle sbal, ať jsme odsud co nejrychleji pryč. Nemám tady z toho dobrej pocit," jeho instink mu říkal, že nejsou sami, i když nikdo jiný s nimi nebyl, věděl, že je sledují. Po Kyře jde nejobávanější kartel v podsvětí. Tohle nebyla sranda.
****
Potom, co si Kyra sbalila a stavili se v obchodě pro něco k jídlu, jeli konečně domů, ale Soner si zahlédl, že se za nimi drží modré BMW od chvíle, co opustili její byt. Snažil se zachovat klid, ale Kyra si všimla jeho zbystřených smyslů.
„Co se děje?" otočila se za sebe. „Někdo nás sleduje?" Soner jen kývl a vytáhnul mobil.
„Dante, mám problém. Někdo nás sleduje. Jsem na cestě domů," vykreslil mu situaci, nadiktoval značku auta a odbočil úplně někam jinam, než byl jeho byt.
„Co budeme dělat?" zeptala se Kyra, ale odpovědi se nedočkala. „Hej, mluv se mnou," strčila do něj. Začínala se bát a on se rozhodl držet minutku ticha.
„Mám plán. Budeš mě poslouchat. Pokud ne, je po nás," podíval se na ni. Ona kývla a Soner zajel do slepé uličky. Nařídil jí, aby se schovala za popelnice. Rychle se odpásala a udělala, co po ní chtěl. Za minutku už bylo BMW u nich. Zajelo do uličky a dva Rusáci zůstali sedět v autě. Po pár prohozených větách vystoupily a přešli k vozu. Dveře byly otevřené a auto prázdné.
„Co má tohle znamenat, kde jsou?" řekl jeden a podíval se na druhého. Ten pokrčil rameny. V tu chvíli se zpoza rohu vynořil Soner.
„Hledáte něco, pánové?" nakráčel si k nim jak největší frajer.
„Kde je ta holka. Dej nám ji a nic se ti nestane."
„Ne, mám lepší nápad. Vzdejte se a vám se nic nestane," s rukama v kapsách k nim cuknul hlavou. Rusáci se jeho návrhu začali smát.
„Jsi mrtvý a ta čupka taky," namířili na něj zbraně, ale Soner měl krytí. Hned do uličky zajelo policejní auto s houkačkami a několik policistů. Začali na Rusáky mířit a křičet, aby odhodili zbraně a lehli si na zem. Oba muži byli totálně mimo. Než se stačili vzpamatovat, leželi hubou k zemi a nasazovaly se jim pouta. Soner šel za Kyrou, která se krčila za popelnicemi s rukama na uších.
„Je to v pořádku, jedeme domů," poklekl k ní.
„Sonere," vyrušil je Dante, „chce s tebou mluvit kapitán," předal mu mobil. „Pohlídám ji."
„Dík," Soner odešel volat stranou.
„Jste v pořádku?" měřil si Kyru pohledem.
„Jo jsem nic se mi nestalo," slušně odpověděla. „Nemusíte se ničeho bát. Soner je dobrý polda. Ochrání vás. Jen je asi trošku přepracovaný," pousmál se.
„Proč myslíte?" Kyra nad jeho slovy stáhla obočí.
„No, víte... Nechci o něm mluvit špatně. Je to nejen můj kolega, ale i kamarád, ale myslím si, že se tak trochu pomátl. Ten případ z Hady mu leze na mozek. Když jste byla v kómatu, řekl mi něco divnýho," díval se při tom na Sonera, jak telefonuje s kapitánem.
„Myslíte tu historku o tom, že jsem s ním byla jako duch a našla hnízdo Hadů?"
„Jo, přesně tak. Jako neříkám, že by to nebylo fajn. Ale duch? Márnice plná mrtvol naplněné heroinem a koksem a Bůh ví čeho ještě?" odfrkl si a nevěřícně kroutil hlavou. „Nebo mi snad chcete jeho teorii potvrdit?" změnil úhel pohledu ze Sonerana Kyru. Ta na jeho otázku neznala odpověď. Něco jí říkalo, že Sonerova verze bude tak trochu pravda, ale nahlas to říct nemohla. Naštěstí ji vysvobodil Soner.
„Kapitán chce, abych se i s tebou přestěhoval na neutrální území. Pokud nás sledovali, ví, kde bydlím a tak nám dává nové bydlení. Jedeme do hotelu. Jen si půjdu sbalit."
„Ne, já ti věci donesu. Pokud je hlídka i u tvého bytu, nesmíš se tam vrátit. Jen mi řekni, co mám doníst. Vy dva vypadněte na hotel."
